Čtyřicátý šestý týden: padající vzhůru: Druhá polovina života
Františkánská sestra Ilia Delio popisuje duchovní zrání jako růst vědomí a radikální odevzdání se božské lásce.
První polovina – celistvost znamená dodržet pravidla
První polovinu života strávíme budováním identity, vytvářením bezpečí, vymezováním hranic, vytvářením zóny bezpečí a ovladatelným řádem. Tuto první fázi života můžeme přirovnat k fungování na nižších úrovních vědomí. Mnoho nábožensky založených lidí uvízne na úrovni mýtického vědomí, s úzkou, etnocentrickou mentalitou založenou na zákonech a pořádku. Bůh je nadřazená bytost mimo sebe a věrnost Bohu znamená dodržování zákonů náboženství a církve. Celistvost neznamená nic jiného než dodržování pravidel.
Svoboda znamená prolomit se do vědomí
Hledat svůj střed vždy mimo sebe vštěpuje základní pocit nehodnosti, nedůvěru k sobě samému a podřízenost těm „lepším“, „kvalifikovanějším“ nebo „nadřazeným“, kteří mají radit a vést.
To, co vytváří průlom ve vědomí, kdy se autentický růst přesouvá od pozornosti k autoritě mimo nás k vnitřnímu zákonu srdce, není pouhé stárnutí, ale spíše růst dovnitř ve svobodě: „Učiníte-li si mé slovo svým domovem,“ řekl Ježíš, „poznáte pravdu a pravda vás osvobodí“ (Jan 8,31-32). Svoboda vyžaduje průlom do jednotícího vědomí, radikální odevzdání se a úplné uvolnění, důvěru v duchovní impulzy života…..
Začít žít v božské lásce v božské přirozenosti
Život se stále hroutí, protože hmota slábne a očekávání selhávají, ale ten, kdo žije na úrovni integrovaného vědomí, prožívá okamžiky selhání nebo narušení s lehkostí ducha, s pocitem otevřenosti vůči božské lásce, která se objevuje jako světlo prosvítající skulinami temnoty. Utrpení je místem, kde božská láska vyzařuje ve skryté temnotě, kde je Bůh plně člověkem; síla samotného života uprostřed narušení. Když se přimkneme k této síle života, [žijeme ve své božské přirozenosti] a zjišťujeme, že tato vnitřní síla nás osvobozuje mimo hrozbu smrti, protože „strach je zahnán dokonalou láskou“ (1 Jan 4,18). Prožívání naší božské přirozenosti je zdrojem naší svobody a štěstí.
Stáří opouští sebezáchovu a nechá se nést proudem života
Tuto hlubší božskou skutečnost nemůžeme poznat, pokud žijeme pouze na úrovni průměrnosti a sebezáchovy. Jsme stvořeni z lásky a jsme stvořeni k tomu, abychom v lásce dodávali světu energii….. Stárnutí může být buď životem plným nostalgie, nebo upřímným zapojením do budoucnosti. Je to rušivý proces, kdy se věci rozbíjejí, přátelé a domácí mazlíčci umírají, domy se prodávají a vzpomínky na minulost pronásledují přítomnost. Měsíce se mění v roky a my se ocitáme v proudu života.
Vrací se domů – do Boha
Růst dovnitř pádem vzhůru znamená učit se z našich chyb….. I když pocitová zkušenost života slábne, jsme zváni, abychom se pustili a odevzdali divoké Boží lásce a žili v nekonečné vitalitě samotného života. Pustit se do Boha znamená vrátit se domů ke svému pravému já, kde objevíme, že naší kořenovou realitou je nekonečná božská láska a v lásce jsme věčně svobodní.
prameny:
Ilia Delio, “Falling Inward, Falling Upward: God, Self, and the Liberation of Love,” Oneing 11, no. 2, Falling Upward(Fall 2023): 49–50. Available in print and PDF download.
Image credit: A path from one week to the next—Loïs Mailou Jones, Eglise Saint Joseph (detail), 1954, oil on canvas. Alma Thomas, Red Abstraction (detail), 1959, oil on canvas. Loïs Mailou Jones, Shapes and Colors (detail), 1958, watercolor on paper. Click here to enlarge image.
As we journey through life, we begin to apply the colors of our experience with more depth, expansiveness and skill.