Čtyřicátý šestý týden: padající vzhůru: Druhá polovina života
Kniha Richarda Rohra Falling Upward nabízí duchovní cestu pro to, co nazývá „dvě poloviny života“. První polovině života jsme věnovali jeden týden na začátku roku. Zde se Richard zamýšlí nad svobodou, velkorysostí a přítomností, které charakterizují ty, kdo žijí v druhé polovině života.
Druhá polovina života
Lidé v druhé polovině života se nezabývají shromažďováním dalších statků a služeb; jednoduše řečeno, jejich touhou a snahou – každý den – je vrátit světu kousek toho, co dostali. Nyní si uvědomují, že byli bezplatně obdarováni – od vesmíru, od společnosti a od Boha. Snaží se nyní „žít jednoduše, aby ostatní mohli jednoduše žít“.
Vytváří život pro druhé
Erik Erikson nazývá člověka v této fázi “generativním“ člověkem [1], který je ochoten a schopen vytvářet život ze své vlastní hojnosti a ve prospěch následujících generací. Protože si takoví lidé vybudovali dobrou nádobu, jsou schopni “pojmout“ stále více pravdy, stále více bližních, stále širší vizi, stále více tajemného a vylévajícího se Boha.
Už nemáme na vše jasný názor
V druhé polovině života nemáme na všechno, na každou událost ani na většinu lidí pevné a konečné názory, o to více dovolíme věcem a lidem, aby nás potěšili, zarmoutili a skutečně ovlivnili. Už nepotřebujeme měnit nebo přizpůsobovat druhé lidi, abychom sami byli šťastní. Přešli jsme od konání k bytí ke zcela novému druhu konání, které plyne téměř organicky, tiše a osmózou. Naše jednání je méně nutkavé. Děláme to, k čemu jsme povoláni, a následky pak necháváme být.
Milujeme už to co máme právě teď
Je pravda, že druhá polovina života je určitým druhem břemene, které je třeba nést, ale žádný jiný způsob bytí nemá smysl a neposkytuje nám hluboké uspokojení, které naše duše nyní vyžaduje, a dokonce si ho užívá. Tuto novou a hlubší vášeň mají lidé na mysli, když říkají: „Musím udělat tuto konkrétní věc, jinak můj život nebude mít smysl“ nebo „Už není na výběr“. Náš život a náš dodavatelský systém nyní tvoří jeden celek, zatímco dříve se náš život a naše zaměstnání zdály být dvěma různými věcmi. Naší starostí už není ani tak mít to, co máme rádi, ale milovat to, co máme – právě teď. To je monumentální změna oproti první polovině života, a to natolik, že je to téměř lakmusový papírek toho, zda se vůbec nacházíme v druhé polovině života. [2]
Už nejsme odděleni od svého pravého já
Božím cílem je vždy sjednocení, které se velmi liší od jakékoli soukromé dokonalosti (která je pouze cílem malého ega). Naše pečlivě vybudovaná nádoba ega musí postupně prasknout (viz Jan 12,24), když si uvědomíme, že nejsme odděleni od Boha, od druhých ani od svého Pravého já. Vidíme, že máme věčnou duši. Naše ego se pomalu učí stát se služebníkem duše namísto jejího pána. [3]
Prameny:
[1] Erik H. Erickson, Identity: Youth and Crisis (New York: W. W. Norton, 1968), 138.
[2] Adapted from Richard Rohr, Falling Upward: A Spirituality for the Two Halves of Life (San Francisco, CA: Jossey-Bass, 2011, 2024), 77, 78–79. New edition forthcoming; Oneing: Falling Upward now available.
[3] Adapted from Richard Rohr, Just This (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2017), 49–50.
Image credit: A path from one week to the next—Loïs Mailou Jones, Eglise Saint Joseph (detail), 1954, oil on canvas. Alma Thomas, Red Abstraction (detail), 1959, oil on canvas. Loïs Mailou Jones, Shapes and Colors (detail), 1958, watercolor on paper. Click here to enlarge image.
As we journey through life, we begin to apply the colors of our experience with more depth, expansiveness and skill.