Týden čtyřicet tři: Mechthilda z Magdeburku
V osmém díle seriálu Obrácení k mystikům James Finley poukazuje na vedení, které Mechthilda z Magdeburku nabízí lidem ve vztahu s Bohem:
Mystikové pomáhají rozpoznat
Obracíme se na vedení, které Mechthilda z Magdeburku nabízí v knize Proudící světlo Božství. Prostřednictvím toho, co víme o jejím životě, nás mentoruje a dává nám za vzor tento život podobný Kristu. Mystikové jako Terezie z Avily, Jan od Kříže a autor Oblaku nevědění sdílejí svou cestu mysticky probuzených křesťanů. Snaží se nám nabídnout vedení, které nám pomůže rozpoznat naše probuzení, s návody, jak například rozpoznat počátek našeho probuzení, jak se chovat apod. Mechthild to nedělá…..
jazyk intimity
Mechthilda sdílí tuto prohlubující se lásku mezi sebou a Bohem, ale nesdílí ji tak, že by o ní mluvila. Nechává nás do ní zasvětit jazykem intimity a vydává o ní svědectví. Když čteme její knihu, nakolik se nás dotýká krása toho, co říká o prohlubování této lásky, jsme jí vedeni.
Do lásky jsme vtahováni
Právě to, že se nás dotýká a její krása prozrazuje, že jsme do této lásky také vtahováni – jinak bychom se jí nedotkli. Takto nás vede ona. V tom spočívá důvěrnost jejího učení.
Finley popisuje, jak se můžeme spojit s Mechthildiným důrazem na lásku:
Kde se v nás láska bere?
Mechthilda svým způsobem hraje na housle, na kterých je jen jedna struna, a tou je láska. Ale čím více jí nasloucháme, tím více je to krása celého orchestru. Je to krása, která prostupuje dozvuky všech různých aspektů. Přestože zůstává jen na místě, nikdy neopouští tuto lásku, podává ohromující výpovědi o lásce. Říkáme si: „Kde se to v nás vzalo, vážně?“.
Bůh je do nás zamilovaný
Když s ní sedíme, dozvídáme se, že tyto nekonečné variace se odvíjejí v nás. Je to nekonečně sugestivní a ona nám pomáhá vnímat, abychom se tomuto proudu lásky odevzdali…..
Bůh jí říká, že se tak svobodně rozhodl být do ní tak beznadějně zamilovaný, že zcela upřímně neví, zda by zvládl být Bohem bez ní. A ona Bohu opáčí: „Vezmi mě s sebou domů. Budu tvým lékařem navždy!“ [1] Síla těchto slov spočívá v tom, že když je čteme, víme, že se týkají i nás. Víme, že Bůh se svobodně rozhodl být do nás tak beznadějně zamilovaný a že Bůh neví, zda zvládne být Bohem bez nás v naší zlomenosti….. Obíhá zpět a my vracíme Bohu dar, po kterém Bůh touží, což jsme my!….
Sedět v tichu a uvědomovat si jeho lásku
Sedět s Mechthildou a číst ji znamená být uchvácen krásou toho, co říká. Znamená to sedět v tichu a prosit Boha, aby prohloubil naši schopnost uvědomit si, jak se láska, o níž ona mluví, už v nás rozvíjí a jak jí být věrní a nést ji po celý den.
Prameny:
[1] Mechthild, The Flowing Light of the Godhead 3.2.
Adapted from James Finley and Kirsten Oates, “Turning to Mechtild of Magdeburg,” in Turning to the Mystics, season 8 (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2023), podcast, MP3 audio.
Image credit: A path from one week to the next—Alma Thomas, Snow Reflection on Pond (detail), 1973, acrylic on canvas, Smithsonian. Loïs Mailou Jones, Jeune Fille Français (detail), 1951, oil on canvas, Smithsonian. Loïs Mailou Jones, Textile Design for Cretonne (detail), 1928, watercolor on paper, Smithsonian. Click here to enlarge image.
Mechtild looks into our eyes with peace and knowing of the Beloved – we look back into her eyes having beheld the same Beloved.