Souhrnné cvičení za čtyřicátý první týden 8. října – 13. října 2023
Neděle
Prorokům jde především o proměnu a svobodu srdce, a z tohoto svobodného srdce pak prorok říká: „Poslouchejte.“ Proroci se snaží o proměnu a svobodu srdce.-Richard Rohr
Pondělí
Na Ježíšově životě můžeme vidět, co od nás Bůh žádá….. Svět viděl skutečný zázrak, který se odehrával před jeho očima, když všechny druhy a stavy žen a mužů, bohatých i chudých, otroků i svobodných, Židů i pohanů – ti všichni začali patřit do jednoho společenství, do jedné komunity. -Desmond Tutu
Úterý
Když si dokážeme představit jen jeden způsob, jak být šťastní, nepoznáme plnost a možnosti okamžiku. Zhroutíme se, pokud nám je naše jediná cesta odňata. V tom je síla proroků – rozpoznat, že vždy existuje jiný způsob, jak se může naplnit zaslíbení, jiný způsob, jak nás může oslovit Boží láska. -Richard Rohr
Středa
Ježíš se tak postavil světu plně a upřímně, nevyhýbal se utrpení ani znepokojivým požadavkům, které na něj kladlo. Nyní potřebujeme víru, která nám pomůže čelit tomuto světu, který jsme si sami vytvořili… a pomůže nám najít cestu skrze něj a za něj. -Margaret Swedish
Čtvrtek
Zdá se, že Bůh nás vyzývá, abychom trpěli celou realitou, abychom si vedle zlého pamatovali i to dobré. Možná je to směr cesty k novému pohledu a nové naději. -Richard Rohr
Pátek
Když se naděje, skrytý pramen milosrdenství hluboko v nás, v tomto doteku uvolní a vytryskne ze středu a naplní nás plností vlastního Božího záměru, který žije sám sebe v akci, pak v sobě objevíme tajemnou hojnost, abychom mohli žít v akci to, co by naše obyčejné srdce a mysl nemohly unést.-Cynthia Bourgeault
Stále jsme tady
Cvičení ve čtyřicátém prvním týdnu
Generace přicházejí a odcházejí, ale země se nikdy nemění. Slunce vychází a zapadá, pak spěchá, aby znovu vyšlo. Vítr vane na jih a pak se otočí na sever. Vítr se točí dokola a dokola, vane v kruzích. Řeky se vlévají do moře, ale moře není nikdy plné. Pak se voda opět vrací do řek a znovu odtéká do moře. -Ekleziáš 1,4-7, New Living Translation
Teolog Randy Woodley se zamýšlí nad tím, jak se můžeme poučit z trvalé naděje domorodých společenství:
V celé indiánské zemi platí jedna věta. Ať se vydáte kamkoli, „My jsme stále tady!“.
I přes genocidu indiáni nevyhynuli
Jsme stále tady. Možná se to nezdá jako tak hluboké tvrzení. Alespoň zpočátku. Ale vzhledem k četným pokusům o kulturní asimilaci a genocidu, které od roku 1492 zdecimovaly mnoho indiánských populací o 95 procent – a vzhledem k tomu, že původní obyvatelé mají stále jedny z nejhorších životních podmínek na Želvím ostrově – znamená toto prohlášení hodně. „Jsme stále tady“ přímo vypovídá o naději, která v prvních amerických národech zůstává. V zemi indiánů je každá naděje dobrá naděje. Tato naděje – udržovaná chudobou, rasismem, špatným bydlením, chronickými nemocemi a řadou dalších neduhů – není založena na utopismu. Zasloužená naděje, o níž mluvím, je založena na spiritualitě vztahu k zemi a všemu živému stvoření a na úctě ke starším, kteří se obětovali, aby generacím, které přijdou po nich, poskytli budoucnost…..
Také země je mnohem silnější než se zdá
Tato velmi reálná naděje si uvědomuje, že Země přetrvá a že stále můžeme udělat dost pro to, abychom zvrátili způsobené škody. Koneckonců Země je mnohem silnější a odolnější než kterýkoli člověk. Přestože lidé jsou součástí Země, jsme možná těmi nejzbytečnějšími. To mi dává pozastavení – a také mnohem delší pohled na naši historii a budoucnost.
Jsme tu ještě… zatím. Ale Země zůstává navždy
Myslím, že Matka Země bude nakonec v pořádku. Jen doufám, že tu budeme dost dlouho na to, abychom to viděli. Ačkoli si kvůli tomu můžeme připadat dost bezvýznamní, další způsob, jak tuto větu obrátit, je tento: „Jsme tu ještě… zatím. Ale Země zůstává navždy.“
Prameny:
Randy Woodley, Becoming Rooted: One Hundred Days of Reconnecting with Sacred Earth(Minneapolis, MN: Broadleaf Books, 2022), 57–58.
Image credit: A path from one week to the next—Alma Thomas, White Daisies Rhapsody(detail), 1973, acrylic on canvas, Smithsonian. Alma Thomas, Snoopy—Early Sun Display on Earth (detail), 1970, acrylic on canvas, Smithsonian. Alma Thomas, Snow Reflection on Pond(detail), 1973, acrylic on canvas, Smithsonian. Click here to enlarge image.
A rainbow hope, curved and welcoming, bends toward the horizon.