Čtyřicátý týden: Třicátý týden: celistvost a uzdravení
Františkánská autorka Ilia Delio chápe Ježíše jako „tvůrce celku“, který shromažďuje a uzdravuje oddělené a zraněné části jednotlivců a společenství:
Evangelium začíná slovem „metanoia“, „pokání“, což znamená výzvu k úplné změně života jednotlivce i společnosti. Tato změna není jednorázovou událostí, ale trvalou novostí života.
V křesťanství jsme součástí celku
Křesťanství … je dynamičtější než klasická hierarchická pyramida s Bohem na vrcholu, lidmi uprostřed a rostlinami a živočichy dole. V novém křesťanském řádu nejde o stálost místa v hierarchii, ale o inkluzivitu v rámci celého pojetí řádu jako takového, holarchie [systém „holonů“ neboli částí, které také tvoří celek, například semeno].
Ježíš proto shromažďuje pro větší celek lásky
Ježíšova důvěrná zkušenost s Bohem a jeho sebeidentifikace s Otcem („Otec a já jsme jedno“) ho uschopňují jednat ve jménu lásky tím, že uzdravuje a usmiřuje vše, co je v lidských osobách nemilované. Shromažďuje to, co je rozptýlené, uzdravuje nemocné, jí s hříšníky, mluví se ženami, stoluje s celníky a pohany, jedná s každým člověkem jako s člověkem povolaným k větší celistvosti. Příběh o Ježíšově setkání se Samaritánkou (Jan 4,4-26) ukazuje nové náboženské vědomí, které v tomto muži z Galileje propuká….
Učil žít osvobozený od náboženských zákonů a zvyků
Při setkání se ženou u studny Ježíš porušil tři židovské zvyklosti: za prvé, oslovil ženu; za druhé, byla to Samaritánka, tedy skupina, kterou Židé tradičně opovrhovali; a za třetí, požádal ji, aby mu přinesla napít vody, což by ho učinilo obřadně nečistým, kdyby použil její pohár nebo nádobu. To ženu u studny šokovalo. Ježíš však žil v nespoutané lásce, vnitřně osvobozený od zákonů a zvyků, které bránily celistvosti a společenství.
Ježíš dává přednost tomu, co Delio nazývá „láskou, která činí celistvým“ a uzdravuje skrze stále větší jednotu mezi Bohem, lidmi a stvořením:
Aby všichni byli jedno vycházel z hlubokého středu lásky
Ježíš byl „tvůrcem celku“, který spojoval ty, kdo byli rozděleni, odděleni nebo vynecháni z celku. Inicioval nový způsob „katolicity“, shromažďování osob v lásce. Na konci svého života se modlil: „Aby všichni byli jedno, jako ty a já jsme jedno – jako ty jsi ve mně, Otče, a já jsem v tobě. A kéž jsou v nás, aby svět uvěřil, že jsi mě poslal“ (Jan 17,21). Shromáždil to, co bylo rozděleno, a postavil se systémům, které snižovaly, marginalizovaly nebo vylučovaly lidské osoby. Nevyzýval druhé argumenty nebo útoky, ale vycházel z hlubokého středu lásky.
Buďme milující a svobodní s vizí nové budoucnosti
Ježíš řekl: „Neodporujte zlému člověku. Uhodí-li tě někdo do pravé tváře, nastav mu i druhou“ (Mt 5,39). Víra v Krista by nás měla pohánět k tomu, abychom byli milující a svobodní, abychom vytvářeli nové celky, a tím vytvářeli novou budoucnost pro lidskou osobu, pro společnost a pro celé pozemské společenství.
Prameny:
Ilia Delio, The Unbearable Wholeness of Being: God, Evolution and the Power of Love (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2013), 128–129, 130, 131.
Image credit: A path from one week to the next—Alma Thomas, The Eclipse (detail), 1970, acrylic on canvas,Smithsonian. Alma Thomas, Snow Reflections on Pond (detail), 1973, acrylic on canvas, Smithsonian. Alma Thomas, Snoopy—Early Sun Display on Earth (detail), 1970, acrylic on canvas, Smithsonian. Click here to enlarge image.
Many pieces form a collective, which makes a whole. We heal together.