Třicátý pátý týden: Kontemplativní srdce
Když vyučuje o kontemplativním životě, James Finley z fakulty CAC často používá obraz, který se naučil od Thomase Mertona (1915-1968) – kosmický tanec. Podle Mertonových slov:
Jsme posedlí vlastními názory
Kdybychom se dokázali zbavit vlastní posedlosti tím, co si myslíme, že je smyslem všeho, mohli bychom být schopni slyšet [Boží] volání a následovat ho v jeho tajemném kosmickém tanci…..
Jenže vesmír tancuje, jak chce bez nás
Svět a čas jsou totiž Pánovým tancem v prázdnotě. Ticho sfér je hudbou svatební hostiny. Čím více setrváváme v nepochopení jevů života, čím více je analyzujeme do podivných konečností a složitých vlastních účelů, tím více se zaplétáme do smutku, absurdity a zoufalství. Ale na tom příliš nezáleží, protože žádné naše zoufalství nemůže změnit realitu věcí ani poskvrnit radost z vesmírného tance, který je tu vždy. Vskutku, jsme uprostřed něj a on je uprostřed nás, neboť nám bije v krvi, ať chceme, nebo ne.
Co takhle odhodit svou vážnost a zatancovat si s ním?
Faktem však zůstává, že jsme záměrně vyzváni, abychom zapomněli na sebe, odhodili svou strašlivou vážnost do větru a zapojili se do všeobecného tance. [1]
Finley Mertonovu metaforu rozvádí ve své knize The Contemplative Heart:
Učme se rozpoznat božství v každodenním životě
Učíme se tančit vesmírný tanec – to je důvod, proč jsme tady na zemi a žijeme život, který žijeme. Přinejmenším je to jeden ze způsobů, jak vyjádřit přesvědčení srdce o potřebě rozpoznat božství, které se projevuje v prvotních rytmech každodenního života, který žijeme, a pohybovat se s ním. [2]
Bůh je přítomen v každodenním tanci rytmů našich všedních dnů
Existuje tanec bdění a spánku, osamění a bytí s druhými. Je to tanec být viděn a chápán a nebýt viděn a chápán vůbec. Je to tanec být šťastný a být smutný. Je to tanec, kdy se cítíte tak šťastní, že si myslíte, že konečně začínáte chápat duchovní rozměr, a pak ta část, kdy si myslíte, že to nikdy nepochopíte. Tanec zmatenosti a jasnosti, který se vrací tam a zpět. A kdybychom to měli zhudebnit, řekli bychom, že Bůh je nekonečnost prvotních rytmů vašeho života a Bůh čeká, až ji tam najdete. Bůh je nekonečností samotných rytmů vašeho dne, nádechu, výdechu, bdění, spánku, vstávání a usedání.
Jak se naučit tančit každý den s ním?
Je to, jako by Bůh věčně přicházel na návštěvu, ale my jsme málokdy doma. Pravděpodobně jsme někde venku a kupujeme si duchovní knihu nebo něco jiného, nebo se s někým hádáme o Bohu. Takže se stále snažíme vstoupit do tohoto rytmu….. Jak se můžete naučit pohybovat se s Bohem danou přirozeností prvotního rozvíjejícího se rytmu svého života a svého průchodu časem od narození až po smrt? [3]
Prameny:
[1] Thomas Merton, New Seeds of Contemplation (Norfolk, CT: New Directions, 1961), 296, 297.
[2] James Finley, The Contemplative Heart (Notre Dame, IN: Sorin Books, 2000), 23.
[3] Adapted from James Finley, Turning to the Mystics: Virtual Retreat, day 2 (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2022). Video and transcript unavailable.
Image credit: A path from one week to the next—Taylor Wilson, Ruah (detail), print. Izzy Spitz, Chemistry of Self 3(detail), digital oil pastels. Izzy Spitz, momentary peace(detail), digital oil pastels. Used with permission. Click here to enlarge image.
Like this simple shape, the contemplative heart is found in the simplicity of everyday life.