Třicátý čtvrtý týden: Boží obnovení spravedlnosti
Richard Rohr učí, že obnovující spravedlnost nespočívá v popírání křivd, ale ve vyslovování pravdy ve službě odpuštění:
Hřích a odplata
Téměř všechna náboženství a kultury, které znám, tak či onak věřily, že hřích a zlo mají být potrestány a od hříšníka má být požadována odplata na tomto světě – a obvykle i na tom příštím.
Dualistický systém odměny a trestu
Taková retribuční spravedlnost je dualistický systém odměny a trestu, dobrých a zlých lidí, a pro ego dává dokonalý smysl. Nazývám jej ekonomií zásluh nebo „meritokracií“. Zdá se, že tento systém je to nejlepší, k čemu jsou věznice, soudní síně, války, a dokonce i většina církve (která by to měla vědět lépe) vybaveny.
Ale hřích může být také příležitostí k proměně
Ježíš, mnozí mystici a další tradice moudrosti – například Dvanáct kroků anonymních alkoholiků – ukazují, že hřích a selhání jsou ve skutečnosti příležitostí k proměně a osvícení pachatele.
Ekonomie milosti nejsou účetní knihy
Pouhé počítání a vedení účetních knih není cestou evangelia. Naše nejlepší já chce obnovit vztahy, a ne obviňovat nebo trestat. To je „ekonomie milosti“. (Potíž je v tom, že jsme Boha definovali jako „hlavního trestajícího“ místo jako Uzdravitele, Odpouštějícího a Usmířujícího, a tak byl model odplaty legitimizován až na samý konec!)
Lidstvo potřebuje poctivé odhalení pravdy a důstojně se posunout vpřed
To, co lidstvo skutečně potřebuje, je poctivé odhalení pravdy a odpovědnost za to, co se stalo. Teprve pak se mohou lidské bytosti důstojně posunout vpřed. Křivda musí být vyslovena a vyslyšena. Nezmizí jen tak samo od sebe. To pak může vést k „nápravné spravedlnosti“, kterou proroci nezměnitelně slibují izraelskému lidu (viz Ezechiel 16,53; Izajáš 57,17-19) a která je příkladem v Ježíšově příběhu o marnotratném synovi (Lukáš 15,11-32) a v celé jeho uzdravující službě. Když to ztratíme, ztratíme i samotné evangelium.
To co si nepřipustíme se nemůže uzdavit
Jak ví každý dobrý terapeut, nemůžeme uzdravit to, co si nepřipouštíme. To, co si vědomě nepřiznáme, zůstane pod kontrolou zevnitř, bude hnisat a ničit nás i lidi kolem nás.
Vzájemná omluva, uzdravení a odpuštění
V Tomášově evangeliu Ježíš učí: „Vyneseš-li to, co je v tobě, zachrání tě to. Pokud to nevynesete ven, zničí vás to.“ [1]
Pouze vzájemná omluva, uzdravení a odpuštění nabízejí lidstvu udržitelnou budoucnost.
Nenechme se ovládat minulostí
V opačném případě jsme ovládáni minulostí, individuálně i korporativně. Všichni se musíme omluvit a všichni musíme odpustit, jinak se tento lidský projekt zcela jistě zničí sám.
Odpuštění znamená vzdát se naděje na jinou minulost.
Není divu, že téměř dvě třetiny Ježíšova učení se přímo či nepřímo týkají odpuštění. Jinak se dějiny zvrhnou ve stranění, zahořklost, zášť a násilí, které z toho nevyhnutelně vyplývá. Jak říkají jiní: „Odpuštění znamená vzdát se naděje na jinou minulost.“ Skutečnost je taková, jaká je, a takové přijetí vede k velké svobodě, pokud je zde zároveň odpovědnost a uzdravující odpuštění.
Prameny:
[1] Gospel of Thomas, saying 70. For other translations of theGospel of Thomas and links to additional resources, see http://www.gnosis.org/naghamm/nhl_thomas.htm
Adapted from Richard Rohr, Breathing under Water: Spirituality and the Twelve Steps 10th anniv. ed. (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2011, 2021), 37–38, 45–46.
Image credit: A path from one week to the next—Taylor Wilson, Isha (detail), watercolor and cyanotype. Taylor Wilson, Ruah (detail), print. Izzy Spitz, Chemistry of Self 3(detail), digital oil pastels. Used with permission. Click here to enlarge image.
The Spirit provides the grace that allows us to include and transform together.