Dvacátý osmý týden: Vše, co k sobě patří
Pokud „všechno ke všemu patří“, pak není třeba nikoho trestat, obětovat nebo vylučovat. [1] Bůh má láskyplný prostor pro každého z nás – dokonce i pro ty, které považujeme za nepřátele.
Autorka Lerita Coleman Brownová se zamýšlí nad tvrzením mystika Howarda Thurmana (1899-1981), že každý je Božím dítětem.
Každý je svaté Boží dítě
Pochopení, že jsem svaté Boží dítě, v sobě obsahuje často nerealizované důsledky. Přijmu-li tuto představu o sobě, musím přijmout i její důsledek: to znamená, že jsem-li svatým dítětem Božím, pak je jím i každý jiný.
Jednota by tedy měla zahrnovat i lidi se kterými nesouhlasíme
Tento názor zaznívá i v rozhovoru, v němž si Howardova dcera Olive Thurman Wongová posteskla nad tím, že lidé ne zcela chápou význam jednoty v životě a díle jejího otce. „O jednotě se dá snadno mluvit,“ píše odbornice na Thurmana Liza Rankowová, která s Wongovou vedla rozhovor. „Je dokonce snadné ji vyznávat, dokud si neuvědomíme, že musí zahrnovat nejen lidi, které máme rádi a se kterými souhlasíme, nejen ty, kteří jsou nám sympatičtí, ale i ty, které považujeme za odporné (ať už zastáváme jakýkoli politický postoj). Nemůžeme si vybírat, s kým budeme zajedno – jsou to všichni.“ [2]
Je potřeba v srdci uhasit hořkost
Někdy se mi v mysli a v srdci mihnou tváře lidí, které nesnáším….. Jak mohou být svatými Božími dětmi? Na tuto otázku odpovídá Howard Thurman v závěrečné kapitole knihy Ježíš a vydědění. Poukazuje na ústřední místo etiky lásky v Ježíšově učení a všímá si typů lidí, s nimiž se Ježíš přátelil a kteří by podle všeho měli být absolutními nepřáteli. Thurman poukazuje na nutnost uhasit v srdci hořkost, aby bylo možné rozpoznat protivníky jako svaté Boží děti. [3]
Thurman zdůrazňuje Ježíšovo učení o lásce k nepřátelům jako radikální výzvu k lásce, jako by nám všichni patřili:
Boží láska je závazkem i pro mne
Ježíš však přistupuje k životu z pohledu Boha. Závažným problémem pro něj musel být: Je Říman Božím dítětem? Je můj nepřítel Božím dítětem? Pokud je, musím na sobě pracovat, dokud nebudu ochoten přivést ho zpět do rodiny….. Pokud je Bůh miluje, zavazuje mě to.
V každém člověku je něco nedotčeného s vlastní hodnotou bez ohledu na hřích
Je možné, že Bůh neví, jak hrozný je můj nepřítel? Ne, Bůh je zná stejně dobře, jako zná sám sebe, a mnohem lépe, než je znám já. Musí tedy platit, že v každém člověku je něco, co zůstává nedotčené, neporušené, bez ohledu na to, co [člověk] dělá. To by mě zajímalo! Je to pravda? Existuje nějaká integrita člověka, která je mu tak vlastní svou hodnotou a významem, že žádný čin, byť by byl sebehorší, nemůže tuto danost nakonec narušit?
S hodnotnou věcí v člověku bych měl chtít navázat kontakt
Pokud má člověk v Božích očích nekonečnou hodnotu, ať je svatý nebo hříšník, ať je dobrý nebo špatný, zlý nebo ne, pokud je to pravda, pak nejsem nikdy zbaven odpovědnosti za to, že se budu snažit navázat v něm kontakt s touto hodnotnou věcí. [4]
Prameny:
[1] Theme Four of CAC’s Seven Themes of an Alternative Orthodoxy. To learn more about these themes, visit this webpage.
[2] Liza J. Rankow, “Mysticism and Social Action: The Ethical Demands of Oneness,” in Anchored in the Current: Discovering Howard Thurman as Educator, Activist, Guide, and Prophet, ed. Gregory C. Ellison II (Louisville, KY: Westminster John Know, 2020), 119.
[3] Lerita Coleman Brown, What Makes You Come Alive: A Spiritual Walk with Howard Thurman (Minneapolis, MN: Broadleaf Books, 2023), 76–77.
[4] Howard Thurman, The Growing Edge (New York: Harper & Brothers, 1956), 17–18. Note: minor edits made for inclusive language.
Image credit: A path from one week to the next—Izzy Spitz, Field Study 2, oil pastel on canvas. Izzy Spitz, Everything at Once, digital oil pastel. Izzy Spitz, Wings, digital oil pastel. Used with permission. Click here to enlarge image.
Everything belongs: our messes and dreams, our hues of green and yellow, our curves and lines.