Dvacátý sedmý týden: Solidarita
Pane,
ponoř mě hluboko do pocitu smutku.
nad bolestí mých sester a bratří…..
abych se znovu naučil plakat jako dítě
dokud mě mé slzy nepokřtí
v člověka, který se starostlivě dotýká
těch, kterých se nyní dotýkám v modlitbě….
Amen. -Ted Loder, „I Remember Now in Silence“, Guerrillas of Grace
Téměř před dvaceti lety napsal Richard Rohr esej pro bulletin CAC Radical Grace, aby vyjádřil postoj Centra stát na okraji v solidaritě s ostatními.
Ježíšův jedinečný způsob, jak kritizovat veškerou kulturu, která slouží sama sobě:
Ježíš důsledně stojí na straně vyloučených: outsiderů, hříšníků a chudých lidí. To je jeho místo svobody od každé místní kultury, jeho jedinečný způsob, jak kritizovat veškerou kulturu, která slouží sama sobě, a jeho způsob, jak stát v jednotě s utrpením světa – to vše zároveň. To je jeho forma uzdravení světa.
… snaží se chudé a hříšné změnit jen tím, že je miluje a uzdravuje.
Je poměrně zřejmé, že Ježíš tráví většinu své služby tím, že stojí s těmi, kteří jsou obviňováni z nehodnosti, s takzvanými špatnými lidmi, s démonizovanými. Je vlastně docela skandální, jak se je snaží změnit jen tím, že je miluje a uzdravuje, přičemž nikdy neobviňuje nikoho jiného než samotné obviněné. Jeho sociální program je solidární. Jak říká jezuita Greg Boyle, pouliční kněz v Los Angeles: „Ježíš stojí na straně démonizovaných, dokud démonizování nepřestane.“ Ježíš se snaží, aby se démonizovaní lidé stali jeho součástí.
Ježíšovou strategií je solidarita
Otec Greg trvá na tom, že toto je hlavní forma Ježíšovy práce pro spravedlnost, a proto je vždy tak těžké Ježíšovu „strategii“ přesně určit a pojmenovat. Jeho strategií spravedlnosti je solidarita – dokonce více než práce nebo boj za spravedlnost jako takovou, což mnohé aktivisty zklame. Maria činí totéž tím, že stojí u paty kříže. On i ona stojí s bolestí, aby nás všechny vyzvali k životu ve společenství s trpícím světem. To je mnohem těžší než se ho pouze snažit napravit, pochopit, ovládnout nebo dokonce lokalizovat. To dokáže jen láska, a to skutečně jen Boží láska.
Proto klademe důraz nejprve na duchovní obrácení, než na aktivismus
Jistě chápete, jak nás Ježíšův vhled přivedl k tomu, že zde v CAC klademe důraz na kontemplaci a duchovní obrácení, a ne na čistý a prostý aktivismus. Pokud univerzální spřízněnost, solidaritu, společenství s Bohem, se sebou samými a se zbytkem světa denně prožíváme a žijeme, máme skutečně velmi fundovaný plán a rozjezd pro mírotvornou činnost, práci pro spravedlnost, sociální reformu, občanská a lidská práva – ale nyní z velmi pozitivního místa, kde „já a Otec jsme jedno“ [Jan 10,30].
Stát se nejprve solidární se samotným problémem – učit se solidaritě
To vyžaduje naši vlastní neustálou proměnu, naši změnu místa, a dokonce i novou identitu, jak ukazuje Ježíš ve svém velkém sebeobětování (Flp 2,6-7). Stál solidární se samotným problémem, málokdy s konkrétními odpověďmi na problémy lidí. Taková byla jeho strategie, a proto je i naše. Působí to jako slabost, ale nakonec to velmi tvůrčím, trpělivým a pokorným způsobem mění věci. Takové solidaritě se učíme a vyjadřujeme ji na dvou zvláštních místech – v kontemplaci a v činech společenství s lidským utrpením.
To je naše jméno a náš úkol, který vychází z pozorování Ježíše.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, “Standing with Jesus,” Radical Grace 18, no. 3 (May–June 2005): 3, 16.
Image credit: A path from one week to the next—CAC Staff, Untitled, watercolor. Izzy Spitz, Field Study 2, oil pastel on canvas. Izzy Spitz, Everything at Once, digital oil pastel on canvas. Used with permission. Click here to enlarge image.
Artist Statement (Izzy Spitz): “Chemistry of self” [collection of images] is a visual diary of varying emotions of my day-to-day life. It’s an act of presence in a world of existential overwhelm and grounding in the gifts of mundane life.