Dvacátý třetí týden: Trojice
Meditace tohoto týdne se zaměřují na druhé ze sedmi témat alternativní ortodoxie CAC:
Pokud je Bůh Trojice a Ježíš je Boží tvář, pak je to dobrotivý vesmír. Bůh není někdo, koho bychom se měli bát, ale je základem bytí a je na naší straně. [1]
Richard Rohr se domnívá, že učení o Trojici potvrzuje vztahovou, láskyplnou povahu skutečnosti:
Začněme od trojice a vztahů
Většina z nás začala uvažovat o Bohu jako o jedné bytosti a pak se snažila udělat z Boha bytosti tři (Otec, Syn, Duch svatý). Já chci – stejně jako církevní otcové ve čtvrtém století – začít od tří, zaměřit se na povahu vztahu mezi nimi a uznat, že tato vztahovost vytváří JEDNO.
Každá ze tří osob se daruje pro druhé
List Filipanům 2,5-6 krásně popisuje trinitární vztah: „Ježíšův stav byl božský, ale nelpěl na rovnosti s Bohem, nýbrž se sám vyprázdnil.“ Takto se vztahují tři osoby Trojice: tím, že žijí ve věčném sebevyprázdnění (kenoze), které umožňuje každé z nich zcela se odpoutat a darovat se druhé. Jsou zároveň milující a zcela milující, jeden druhého.
Láska je samotnou podstatou a tvarem Božské bytosti
Když vycházíme z těchto tří, uvědomíme si, že Bůh je dokonalé dávání a dokonalé přijímání, což činí společenství, extravagantní velkorysost, pokornou vnímavost a neomezený dialog samotnými jmény Bytí. Pak poznáme Boha jako nejhlubší proudění samotného života, samotného vztahu. Není to tak, že by se statická Božská bytost rozhodla milovat; láska je samotnou podstatou a tvarem Božské bytosti.
Láska je metafyzickým tvarem vesmíru
V Trojici má láska konečně pevnou definici a popis. Je-li Trojice šablonou pro veškeré stvoření, od atomů po galaxie, pak je krásnou metaforou pro Boha metafora vodního kola, které se vždy vylévá jedním směrem. Dávání a odevzdané přijímání jsou tvarem skutečnosti. Nyní se láska stává mnohem větší než pouhé emoce, pocity, zamilovanost nebo pomíjivý románek. Je dokonce fyzickým a metafyzickým tvarem vesmíru.
Byli jsme stvořeni ve společenství a pro společenství
Tento hluboký tok je pak vzorem celého vesmíru a jakákoli představa Božího „hněvu“ nebo toho, že by Bůh zadržoval to, co je nekonečně se rozlévající láskou, je teologicky nemožná. Láska je samotným vzorem, od něhož začínáme, a cílem, k němuž směřujeme. Dává energii celému vesmíru, od obíhajících protonů a neutronů přes společenský a sexuální život druhů až po planety a hvězdy. Byli jsme skutečně stvořeni ve společenství, společenstvím a pro společenství (Genesis 1,26 to nazývá stvořením „k obrazu a podobě Boží“).
Lásku můžeme dýchat jako vzduch
S Trojicí jako první a poslední předlohou skutečnosti je láska sama ontologickým „základem bytí“ (jak řekl Paul Tillich). [2] Je to vzduch, který dýcháme, jak vědomě či nevědomě zjišťuje každý pravý mystik. Nemusíme to umět popsat slovy, abychom to mohli zakusit. Ve skutečnosti to ani popsat nemůžeme. Můžeme ji pouze prožívat a dýchat.
Prameny:
[1] To learn more about the CAC’s Seven Themes of Alternative Orthodoxy, visit this page.
[2] Tillich often used this phrase; see The Essential Tillich: An Anthology of the Writings of Paul Tillich, ed. F. Forrester Church (Chicago, IL: University of Chicago Press, 1999).
Adapted from Richard Rohr, A Spring within Us: A Book of Daily Meditations (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2016), 258, 259.
Image credit: A path from one week to the next— Jenna Keiper, Untitled. Jenna Keiper, Untitled. Izzy Spitz, Untitled. Watercolor. Used with permission. Click here to enlarge image.
On retreat, the CAC staff used watercolors to connect to our collective grief. This is one of the watercolor paintings that came from that exercise.