Dvacátý druhý týden: Duch svatý
O svátku Letnic nám otec Richard připomíná, že Duch svatý je nám tak blízko jako náš dech:
Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mě, tak já posílám vás.“ Když to řekl, dýchl na ně a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého“ (Jan 20,21-22).
Zajímá tě, co rozdává Bůh?
Bůh se po celé dějiny snaží rozdávat Boha. Ježíš nám ukazuje, že tento dar je zdarma a zcela k dispozici, stejně dostupný jako náš dech. Zdá se však, že Bůh má problém Boha rozdávat, protože většina z nás o to nemá zájem. Zajímají nás jiné věci: peníze a moc a úspěch a dobrý vzhled a politika. Trvá dlouho, než se dostaneme k tomu jedinému, pro co jsme byli stvořeni.
Jenom malá mezera v metru
Pokud jste někdy jeli v londýnském metru, než se otevřou dveře a vy vystoupíte z vlaku, říkají vám: „Pozor na mezeru.“ Vždycky je to tak. Když se dveře otevřou, je to napsáno velkými slovy před každými dveřmi: „Pozor na mezeru.“ Znamená to samozřejmě, že mezi dveřmi a chodníkem je několik centimetrů a že nechtějí, aby do té mezery někdo spadl.
A mezera mezi námi a Bohem – přerušené spojení
Při vyučování o Duchu svatém musíme dělat to, co děláme: „Pozor na mezeru“ – protože Duch svatý vyplňuje mezery ve všem. Nejprve si musíme uvědomit, že tam obvykle nějaká mezera je. Mezera je tam proto, že si neuvědomujeme, že Bůh je nám k dispozici stejně jako náš dech. Svou vlastní hloupostí a pošetilostí vždy dovolujeme, aby byl Bůh vzdálený, aby byl někde jinde. Vždycky najdeme mezeru mezi sebou a bližním, mezi sebou a téměř vším. Proto se na tomto světě cítíme docela osamělí a izolovaní. Bez určitého vědomí přítomnosti Ducha svatého, upřímně řečeno, nejsme s ničím a s nikým spojeni. Žijeme prostě izolovaným životem.
Duch Boží je s námi a v nás přítomen
Duch svatý v nás je touha uvnitř každého z nás, která chce stále navazovat spojení, vztahy a společenství. Není nad námi. Není nad námi – je v nás. Je dostupný jako náš dech, a proto Zmrtvýchvstalý Kristus dává Ducha svatého tím, že dýchá na učedníky. V podstatě říká: „Tady je! Tady je! Můžete vdechnout to, co jsem já vydechl?“.
A je pro nás zdarma – stačí se natáhnout pro spojení
Jak budeme na cestě růst, začneme tento dech, tohoto Ducha, zakoušet, jako by to byl samotný vzduch. Je všude a neustále a my bez něj nemůžeme žít ani minutu. Není to úžasné, že vzduch, věc, která je pro většinu lidí nejpodstatnější, nejneviditelnější, je jediná věc, která je všude a pořád a zadarmo? Stejně tak Duch svatý nám byl dán zdarma.
Přeloženo Deepl.com, mezinadpisy si dovolil vložit překaladel
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, “Pentecost Sunday: The Divine Sparkplug,” homily, May 15, 2016.
Image credit: A path from one week to the next—Exercise in Grief and Lamentation credits from left to right: Jenna Keiper, Jenna Keiper, Izzy Spitz. Used with permission. Click here to enlarge image.
On retreat, the CAC staff used watercolors to connect to our collective grief. This is one of the watercolor paintings that came from that exercise.