Šestnáctý týden: Lamentace
Proto bude země naříkat. -Ozeáš 4:3
Ekolog a pastor Andi Lloyd píše o tom, jak hebrejští proroci chápou, že země sama truchlí spolu se svým lidem:
V hebrejské Bibli truchlí lidé, příroda i zdi
V hebrejské Bibli je truchlení rozšířenou praxí. Lidé samozřejmě truchlí, ale truchlí i země, pastviny a hluboké prameny. Dokonce i brány a zdi truchlí. Hebrejské sloveso abal, které je zde [v Ozeáši] přeloženo jako „truchlit“, nese také význam „vyschnout, uschnout“. Tam, kde by si vdova mohla nasypat popel na hlavu, země, pastviny a prameny truchlí tím, že usychají a vysychají – to vše jsou způsoby, jak nahlas vyslovit pravdu o vnitřním zármutku.
V tom spočívá síla nářku: vyslovit pravdu, že není všechno v pořádku
V tom spočívá síla nářku: vyslovit pravdu, že není všechno v pořádku. Walter Brueggemann píše, že nahlas vyslovený zármutek je „protikladem popírání“. [1] Nářek je prorocká řeč. Vydává věrné svědectví o všem, co není v pořádku se světem, a o všem, co není v pořádku s námi samými. Brát nářek země vážně znamená ptát se po jejím zármutku – ptát se, jakou pravdu říkal zármutek země lidem v Ozeášově době a jakou pravdu by mohl říkat nám dnes…..
Nářek země – vše je se vším propojeno
Nářek země hovoří o základní ekologické pravdě: když se jedna část stvoření pokazí, trpí tím celé stvoření. Smutek země nad tím, co lidé udělali, poukazuje na základní skutečnost našeho vzájemného propojení. Možná právě omezenost našich těl způsobuje, že je tak snadné přehlédnout pravdu o naší propojenosti. Zdá se, že jsme tak odděleni, tak jednotní, ale není tomu tak.
Lloyd popisuje naši propojenost s Bohem, mezi sebou navzájem a se zemí, na které žijeme:
Všichni jsme osobně se vším propojeni
Naše životy jsou drženy, propojeny, jeden s druhým a všichni s Bohem: jsme svázáni v krásné, pestrobarevné, domácí tkanině. Tato tkanina je ekologickou pravdou: popisuje hluboce propojený a vzájemně závislý svět, který jsem poznal jako ekolog. A tato tkanina je teologickou pravdou, která odráží svět, jak jej Bůh stvořil – vztahový svět, propojený svět, vzájemně závislý svět.
Truchleme – svět není jak by měl být
Truchlení země vypovídá zároveň o vizi světa, jaký by měl být – o této krásné tkanině -, a o pravdě o světě, jaký je: příliš mnoho nespravedlnosti a příliš málo lásky třepí vlákna, která nás všechny drží. Země cítí, jak se tyto nitky třepí. Země truchlí nad těmito roztřepenými vlákny. Země truchlí.
Povězme si pravdu
Nyní, stejně jako tehdy, je tkanina, která spojuje celé stvoření, silně potrhaná: potrhaná rozmanitými nespravedlnostmi způsobenými a udržovanými vykořisťovatelskými systémy, v nichž žijeme, potrhaná ideologiemi nedostatku, které nás učí milovat příliš úzce a příliš málo. Truchlit znamená říkat tuto pravdu lžím, které podporují popírání, na němž závisí status quo……
Truchleme společně
Společně truchlíme a v opravdové solidaritě pojmenováváme pravdu o tom, co je špatně. A tím to začínáme napravovat.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpsiy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
[1] Walter Brueggemann, Reality, Grief, Hope: Three Urgent Prophetic Tasks (Grand Rapids, MI: William B. Eerdmans Publishing, 2014), 57.
Copyright © 2022 by the Christian Century. “The Land Mourns Climate Change,” by Andi Lloyd is excerpted by permission from the September 1, 2022 issue of the Christian Century. To read the full article, click here .
Image credit: A path from one week to the next—McEl Chevrier, Untitled. Margi Ahearn, Exercise on Grief and Lamentation. McEl Chevrier, Untitled. Used with permission. Click here to enlarge image.
On retreat, the CAC staff used watercolors to connect to our collective grief. This is one of the watercolor paintings that came from that exercise.