Třináctý týden: Bezmoc
Dominikánská sestra a poradkyně Catherine Chapmanová popisuje, proč se mnozí z nás snaží přijmout svou bezmocnost:
Být bezmocní?
Myšlenka, že jsme bezmocní vůči lidem, místům a věcem, je v naší severoamerické kultuře pro mnohé z nás, zejména pro muže, cizí. Ve Spojených státech jsme vyrostli s představou, že můžeme dělat, co chceme, když se do toho pustíme….. Být bezmocný je téměř neamerická myšlenka….
Ano bezmocní a někdy závislí
Jsme bezmocní a nemůžeme ovládat nikoho a nic kromě sebe; a dokonce jsou věci, které na sobě nemůžeme ovládat. Jsme-li závislí, jsme bezmocní vůči drogám a alkoholu [Tým DM: nebo čemukoli jinému, co nutkavě užíváme ]. Ti z nás, kteří jsou ve vztahu se závislými, jsou bezmocní vůči závislému. Všichni jsme bezmocní k tomu, abychom někoho přiměli být, cítit a dělat přesně to, co chceme. Nad tím, co se děje ve světě, máme jen velmi omezenou kontrolu ve velkém…..
Přiznejme si porážku
Přiznat si, že jsme bezmocní vůči lidem, místům a věcem a že se náš život stal nezvladatelným, může být jedním z nejtěžších, ale zároveň jedním z nejvíce osvobozujících přiznání v našem životě. Obvykle je mimo naše chápání, že přiznání bezmoci a nezvládnutelnosti nám pomůže najít klid. Pro mnohé z nás, ne-li pro většinu, toto přiznání znamená, že jsme se vzdali nebo že jsme poraženi. Přesně o to nás však První krok žádá: přiznat si porážku. Přiznáváme však porážku pouze ve vztahu k našemu způsobu jednání.
Chapman sdílí, co se stane na druhé straně při našem přiznání porážky:
Přijmi sám sebe
Přiznání naší bezmoci nás osvobozuje, abychom umožnili tomu, kdo je Moc, působit v našem životě. Když dovolíme Bohu, aby nás miloval a učil nás, jak dávat a přijímat lásku, stáváme se otevřenějšími novým způsobům jednání. Začínáme také přijímat lidi a situace takové, jaké jsou. Když si uvědomíme, že to nemáme pod kontrolou my, ale Bůh, dokážeme se lépe odpoutat od lidí a situací, které jsou pro nás nezdravé, a přijmout je takové, jaké jsou. To neznamená, že se přestaneme starat. Záleží nám na nich, ale nedovolíme, aby situace určovala naše myšlenky, činy a pocity. S prohlubujícím se odpoutáním a přijetím zjistíme, že máme více emocionální energie, kterou můžeme věnovat sami sobě a činnostem, které bychom rádi dělali.
Už se nekontroluj a dovol druhým, aby tě poznali
Emocionální složkou 1. kroku je navázání kontaktu s naší bezmocí vůči lidem, místům a věcem. Behaviorální reakcí na Krok 1 je uvolnění kontroly. Nekontrolovat znamená, že se nesnažíme jakýmkoli způsobem řídit něčí život. Nekontrolovat znamená, že dovolíme druhým lidem, aby byli zodpovědní za své životy….. Začínáme naslouchat druhým a příležitostně zkoušíme věci po jejich způsobu. Už nejsme rigidně svázáni s představou, že naše cesta je jediná správná. Nekontrolovat znamená nechat se unášet a jít s proudem.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
Catherine Chapman, Step Spirit: The 12 Steps as a Spiritual Program (New York: Paulist Press, 1992), 19, 21, 23.
Image credit: A path from one week to the next—Jenna Keiper, Mystic. Jenna Keiper, North Cascades Sunrise. Jenna Keiper, Jonah. Used with permission. Click here to enlarge image .
Regardless of the conditions we find ourselves in, we learn to navigate in the midst of our lack of control.