Osmý týden: Ježíšova cesta
Podle Richarda Rohra vede učednictví nakonec a nevyhnutelně ke kříži a ke ztotožnění se s bolestí světa.
Kříž je provokace
Vycházím z toho, že Ježíšovo naprosto neintuitivní poselství o „kříži“ muselo být na zem sesláno jako dramatický a božský šťouchanec, protože Bůh věděl, že uděláme všechno pro to, abychom ho popřeli, vyhnuli se mu, zmírnili ho nebo z něj udělali teorii (což jsme stejně udělali).
Kříž je cesta ke vzkříšení
Přesto je to Ježíšovo poselství, které nelze a nesmíme nechat zatlačit do pozadí. Věříme v Ježíše typu Krista – Boha, který jde s lidstvem na kobereček a nepředkládá nám jen nebeskou, kosmickou vizi. Jestliže Kristus představuje vzkříšený stav, pak Ježíš představuje ukřižovanou/vzkříšenou cestu, jak se k němu dostat. Je-li Kristus zdrojem a cílem, pak Ježíš představuje cestu od tohoto zdroje k cíli, jímž je božská jednota se vším.
Kříž je sestupná cesta odnaučování, odpoutávání se, odevzdávání se
Není bez významu, že si křesťané zvolili za svůj ústřední symbol kříž nebo krucifix. Přinejmenším podvědomě jsme poznali, že Ježíš často mluvil o „ztrátě života“. Možná je zde užitečné rozlišení Kena Wilbera mezi „vzestupnými náboženstvími“ a „sestupnými náboženstvími“. On i já věříme sestupnému náboženství mnohem více a myslím, že Ježíš také. Zde je primárním jazykem odnaučování, odpoutávání se, odevzdávání se, služba druhým, a ne jazyk seberozvoje – který se často skrývá za našimi oblíbenými pojmy „spasení“. Pokud si nedáme pozor, opět uděláme z Ježíšova sestupujícího náboženství novou formu náboženství šplhajícího, jak jsme to často dělali už dříve.
Cesta chudých duchem(bezmocných) – na níž nejde o morální dokonalost
„Blahoslavení chudí duchem“ jsou Ježíšova první slova v horském kázání (Mt 5,3). A přestože to Ježíš dával po celý svůj život zcela jasně najevo, my jsme křesťanství přesto do značné míry proměnili v náboženství, kde je hlavním programem jakási osobní morální dokonalost, naše dosažení jakési spásy, „cesta do nebe“, obrácení druhých spíše než nás samotných a získání více zdraví, bohatství a úspěchu na tomto světě. V této snaze jsme se nakonec z velké části spojili s impérii, válkami a kolonizací naší planety, místo abychom se spojili s Ježíšem nebo bezmocnými. Samé stoupání a málo sestupování, a to vše nás dostihlo v jednadvacátém století. [1]
Spiritualita „sestupu“ nás osvobozuje od toho, abychom Bohu odevzdali svůj často rozháraný život.
Je to cesta úcty k člověku
Spiritualita spočívá v úctě k lidské cestě, v lásce k ní a v jejím prožívání v celém jejím zázraku i tragédii. Na lásce a utrpení není nic skutečně „nadpřirozeného“. Je zcela přirozené, provází nás hlubokou souhrou smrti a života, odevzdání se a odpuštění ve všech jejich základních a fundamentálních projevech…..
Je to cesta seberozdání
Autentické křesťanství není ani tak systém víry, jako spíše systém života a smrti, který nám ukazuje, jak se vzdát svého života, jak se vzdát své lásky a nakonec jak se vzdát své smrti. V podstatě jde o to, jak se rozdat – a přitom se spojit se světem, se všemi ostatními tvory a s Bohem. [2]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope for, and Believe (New York: Convergent Books, 2019, 2021), 216–217.
[2] Rohr, Universal Christ, 212–213.
Image credit: A path from one week to the next—Benjamin Yazza, Untitled 6. Jenna Keiper, Taos Snow. Benjamin Yazza, Untitled 2. Used with permission. Click here to enlarge image.
Like ever-changing light in snow, we open to surprises on the way of Jesus.