Osmý týden: Ježíšova cesta
Ačkoli byl v Božím stavu, nepovažoval rovnost s Bohem za něco, na čem by měl lpět. Naopak, vyprázdnil se…. A když se stal podobným člověku, pokořil se tím, že se stal poslušným až k smrti – dokonce smrti na kříži.-Filipským 2,6-8
Emeritní profesorka CAC Cynthia Bourgeaultová ztotožňuje učednictví s následováním Ježíšovy „cesty sebevyprázdněné lásky“:
Ježíš vydal ze sebe vše
V tomto krásném chvalozpěvu [z listu Filipanům] Pavel uznává, že Ježíš měl jen jeden „způsob fungování“. Všechno, co dělal, dělal skrze sebevydání. Vyprázdnil sám sebe a sestoupil do lidské podoby. A vyprázdnil se ještě více („až k smrti na kříži“) a propadl se na dno, aby se vrátil do říše vlády a slávy. Ať už se Ježíš ocitl v jakékoli životní situaci, vždy reagoval stejným pohybem sebevydání- nebo jinak řečeno, stejným pohybem sestupu: sestoupil níž, zaujal nižší místo, nikoli vyšší…..
Hranicím nedával význam
Určitě nás vyzýval k umírání sobě, ale jeho představa o umírání sobě nespočívala ve vnitřním odříkání nebo střežení čistoty své bytosti, ale v radikálním promarnění všeho, co měl a čím byl. Učedníci Jana Křtitele byli zděšeni, protože [Ježíš] hodoval, pil a tančil. Farizeové byli zděšeni, protože uzdravoval v sobotu a stýkal se s ženami a bezúhonnými lidmi, lidmi známými jako nečistí. Hranice pro něj nic neznamenaly, procházel jimi.
Na ničem nelpěl a byl velkorysý a svobodomyslný
To, co se zdálo být téměř všem nepříjemné, byla neuspořádaná, svobodomyslná velkorysost jeho ducha. Hojnost a velkorysost hraničící s extravagancí se zdály být charakteristickými znaky jeho učení i osobního stylu…. Když se podíváme dál, zjistíme, že tato extravagance je všude. Když sytí zástupy u Galilejského jezera, není toho dost, zbytky naplní dvanáct košů….. Zdá se, že nepočítá náklady; ve skutečnosti počítání nákladů výslovně zakazuje. „Neshromažďujte poklady na zemi,“ učí; nesnažte se a nebojte se – „neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království“ (L 12,32). Vše přijde samo od sebe v pravý čas a v hojné plnosti, pokud se člověk nesnaží hromadit nebo lpět.
Ježíš se plně odevzdal životu a smrti
Je to cesta, po které on sám kráčel až do samého konce. V Getsemanské zahradě, kde se u brány shromáždili jeho zrádci a žalobci, bojoval a trápil se, ale zůstal věrný své cestě. Neshromažďujte, nelpěte – ani na samotném životě. Nech to být, nech to být – „Ne má vůle, ale tvá se staň, Pane. Do tvých rukou odevzdávám svého ducha“ [Lk 22,42; 23,46].
Tak přišel a tak odešel, plně se odevzdal životu a smrti, ztratil se, promarnil se, „hazardoval s každým darem, který Bůh dává“. [1] Nebyla to shromážděná láska, ale láska zcela rozlitá, která otevřela bránu do nebeského království.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
[1] Jalaluddin Rumi, Mathnawi, book 6, line 1970, in Living Presence: A Sufi Way to Mindfulness and the Essential Self, Kabir Edmund Helminski (New York: Jeremy P. Tarcher/Putnam, 1992), 142.
Cynthia Bourgeault, The Wisdom Jesus: Transforming Heart and Mind—a New Perspective on Christ and His Message(Boston, MA: Shambhala, 2008), 64, 69–70.
Image credit: A path from one week to the next—Benjamin Yazza, Untitled 6. Jenna Keiper, Taos Snow. Benjamin Yazza, Untitled 2. Used with permission. Click here to enlarge image.
Like ever-changing light in snow, we open to surprises on the way of Jesus.