pátý týden: První polovina života
Otec Richard představuje první polovinu života a nezbytnou cestu za ní:
Dva úkoly v životě
Existuje mnoho důkazů na několika úrovních, že lidský život má přinejmenším dva hlavní úkoly. Prvním úkolem je vybudování silné „nádoby“ neboli identity; druhým úkolem je nalezení obsahu, který měla nádoba pojmout. První úkol považujeme za samozřejmý smysl života, což neznamená, že ho plníme dobře. S druhým úkolem se prý spíše setkáváme, než že bychom ho hledali; málokdo k němu přichází s velkým předstihem, záměrem nebo nadšením.
Všichni usilovně pracujeme na prvním úkolu
Jsme „kulturou první poloviny života“, která se z velké části stará o úspěšné přežití. Pravděpodobně většina kultur a jednotlivců napříč dějinami se až dosud nacházela v první polovině svého vývoje, protože na nic jiného neměla čas. Všichni se snažíme splnit to, co se zdá být úkolem, který nám život dává jako první: vytvořit si identitu, domov, vztahy, přátele, komunitu, bezpečí a vybudovat si správnou platformu pro náš jediný život.
Druhý úkol je úkol v úkolu
Mnohem déle nám však trvá, než objevíme „úkol v úkolu“, jak tomu rád říkám: co skutečně děláme, když děláme to, co děláme…..
Ale my o něm skoro nevíme
Problematické je, že do prvního úkolu investujeme tolik své krve, potu, slz a let, že si často nedokážeme představit, že existuje nějaký druhý úkol nebo že by se od nás mohlo očekávat něco víc. „Staré měchy jsou dost dobré,“ říkáme, i když podle Ježíše často neudrží nové víno. Podle něj, pokud si nepořídíme nové měchy, „víno i měch se ztratí“ (Lk 5,37-39). Druhá polovina života může pojmout nějaké nové víno, protože do té doby by měly existovat nějaké pevné měchy, nějaké vyzkoušené způsoby, jak udržet náš život pohromadě. To však obvykle znamená, že samotná nádoba se musí roztáhnout, odumřít ve své současné podobě, nebo se dokonce nahradit něčím lepším.
Milost nás bude do druhého úkolu postupně přesouvat
Různé tradice používají mnoho metafor, aby tuto diferenciaci objasnily: začátečník a zkušený, novic a zasvěcenec, mléko a maso, litera a duch, junior a senior, pokřtěný a biřmovaný, učeň a mistr, ráno a večer, „Petr, když jsi byl mladý … Petr, když jsi starý“ (Jan 21,18). Teprve když začneme žít v druhé polovině života, můžeme vidět rozdíl mezi nimi. Přesto se obě poloviny kumulují a navazují na sebe a obě jsou velmi potřebné. Nemůžeme udělat nonstop let do druhé poloviny života tím, že o ní přečteme spoustu knih. Milost nás musí a bude posouvat vpřed. „Bůh nemá vnoučata. Bůh má pouze děti,“ jak někteří říkají. Každá generace musí pro sebe učinit vlastní objevy Ducha.
Žádný papež, biblický citát, psychologická technika, náboženská formule, kniha ani guru tuto cestu neudělají za nás. Pokud se pokusíme první cestu přeskočit, nikdy nezískáme její skutečné plody ani nepochopíme její omezení.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, Falling Upward: A Spirituality for the Two Halves of Life (San Francisco, CA: Jossey-Bass, 2011), xiii–xiv, 2–3.
Image credit: A path from one week to the next—Benjamin Yazza, Untitled 13 and 7. Jenna Keiper, Bisti Badlands. Used with permission. Click here to enlarge image.
A hawk judges its environment for survival and eventually takes flight.