Potřebujeme kněze a proroky

Čtvrtý týden: Ježíš jako prorok

Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil .I žasli nad jeho učením, neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci.V jejich synagóze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl: „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi Svatý Boží.“Ale Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi z něho!“Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a jeden druhého se ptali: „Co to je? Nové učení plné moci – i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho.“A pověst o něm se rychle roznesla všude po celé galilejské krajině.

V homilii nad Mk 1,21-28 otec Richard popisuje napětí mezi kněžskými a prorockými úkoly – oba jsou nezbytné pro zdravé náboženství:

Kněžský kmen a prorocký kmen v Izraeli – oba důležité

V judaismu, a myslím, že po pravdě řečeno ve všech náboženstvích, existují dva velké kmeny duchovních učitelů. Existuje kněžský kmen, který drží systém pohromadě tím, že opakuje tradici. Ten, který známe méně, je prorocký kmen, protože ten nebyl tak docela přijat. Proroci jsou kritičtí právě k systému, který kněží udržují.

Pokud máme jen kněze, opakujeme stranickou linii

Pokud máme oba, máme určitý druh celistvosti nebo integrity. Jestliže máme jen kněze, neustále opakujeme stranickou linii a vše je o loajalitě, konformitě a dodržování pravidel – a to vypadá jako náboženství. Pokud však máme kněze a proroka, máme systém, který se neustále zdokonaluje a opravuje zevnitř. Tyto dva kmeny se velmi zřídka setkávají. Vidíme to na Mojžíšovi, který jednak shromažďuje Izrael, ale zároveň je nejkritičtější ke svému vlastnímu lidu. Znovu to vidíme u Ježíše, který miluje svůj lid a židovské náboženství, ale je smrtelně kritický k pokrytectví, iluzi a podvodu (viz Mt 23 a Lk 11,45-12,3).

Papež František je kněz i prorok

Žijeme v nejúžasnější době, protože ji máme právě teď v papeži Františkovi. Velmi zřídka máme papeže, který je zároveň prorokem: takového, který drží tradici pohromadě, respektuje ji a zachovává, ale zároveň je často dost kritický k biskupům a kněžím (což by měl dobře dělat).

Richard poukazuje na to, že Ježíšův první čin jako proroka spočíval ve vyhánění zla z náboženského establishmentu:

Ďábel v synagoze

Ježíš vstupuje do synagogy a samozřejmě poznává zlé a oni poznávají jeho (Mk 1,24). Jsou odhaleni. Jedná se o první exorcismus neboli vyhánění démona, a to na nejúžasnějším místě. Není to na trhu, není to u prostitutek, není to u celníků. Ďábel je v samotné synagoze! To není žádný malý symbol.

Je převlečený za dobro

Jediný způsob, jak může zlo uspět, je převléknout se za dobro. A jedním z nejlepších převleků pro zlo je náboženství. Stačí předstírat lásku k Bohu, chodit každou neděli do kostela, odříkávat vyznání víry a říkat všechny správné věci. Někdo může být rasista, být proti chudým, nenávidět přistěhovalce a zcela se starat o vydělávání peněz a být materialistou, ale přesto může každou neděli chodit do kostela a být v očích náboženství „ospravedlněn“.

Proroci jsou duchovně zralí lidé, proto odhalují falešnost

Na tyto věci poukazují proroci, takže proroci nejsou zdaleka tak oblíbení jako kněží. Kněží neustále opakují stranickou linii, takže není důvod s nimi bojovat. Proroci však dělají obojí: spojují to nejlepší z konzervativního s tím nejlepším z liberálního, abychom použili současný jazyk. Ctí tradici a zároveň říkají, co je na tradici falešné. To je to, co mohou dělat plně duchovně zralí lidé.

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel

Prameny:

Adapted from Richard Rohr, “Lots of Priests, Not So Many Prophets,” homily, January 28, 2018.

Image: A path from one week to the next—Benjamin Yazza, Untitled 8 , 13, and 7. Used with permission. Click here to enlarge image. 

Jesus used the mystery and variety of the natural world to teach us.