Třetí týden: Prorocká pravda
Otec Richard popisuje, jak prorokova pravda, poselství a autorita vycházejí ze zkušenosti Božího srdce:
Proroci vytvářeli alternativní vědomí proti dominantnímu
Proroci vytvářeli alternativní vědomí. To se nyní nevytváří snadno. Většina z nás je formována a naše myšlení je formováno dominantním vědomím. Jsme formováni tím, jak myslí všichni, jak myslí kultura. Prorok se odváží vstoupit doprostřed dominantního vědomí a vytvořit alternativu, nový soubor možností. Existuje jiný způsob, jak se na to dívat. A proroci samozřejmě předpokládají, že způsob, který s námi sdílejí, je způsob, jakým se na to dívá Bůh.
Prorok předkládá alternativu – Boží alternativu
Musíme přijmout předpoklad, že prorok skutečně věří, že mluví za Boha. To je výjimečná věc. Prorok věří, že mluví za Boha, a odvažuje se to říkat znovu a znovu, což je velmi odvážné tvrzení: „Tak praví Hospodin.“ Říkají: „Hospodin říká toto Sionu“ a „Hospodin říká toto Jeruzalému“ a cokoli jiného. Prorok mluví ke kultuře, a přesto se nebojí postavit se proti ní, předložit lidem alternativu, Boží alternativu.
Prorok mluví s autoritou protože věří ve svou zkušenost s Bohem
To vše vychází z prorokovy víry, že nějakým způsobem vstoupili do Boží zkušenosti. Vstoupili do Božího srdce. Když tedy prorok vidí nedostatek soucitu, když vidí v srdcích lidí tvrdé srdce, prorok říká: „Vím jistě, že neznáte Boha, protože srdce Boží je soucit. Pokud nežijete se soucitem, pak jste nevstoupili do Božího srdce, protože jsem tam byl a vím, že Boží srdce je soucit. Jste tedy tvrdého srdce a vaše slovo není slovem Páně, protože já znám Boha.“ Jak odvážné a krásné, že prorok může mluvit s takovou autoritou a takovou jistotou.
Mluví za Boha, ačkoliv my tomu nevěříme na sto procent
Prorok tvrdí, že má zkušenost s Božím srdcem, a proto na tomto základě posuzuje lidskou skutečnost. A právě to dělá z proroků takové absolutisty. Nebojí se zobecňovat. Nebojí se vznášet rozsáhlá tvrzení. Z naší omezené a konečné perspektivy si říkáme: „No tak, Ámosi. Přeháníš. Není to tak zlé.“ Vždycky to chceme říkat prorokům, že? Když čteme, říkáme si: „No tak, trochu se uklidni.“ Ale to není pravda. Nemáme tu odvahu, jistotu a vnitřní autoritu, jakou má zřejmě prorok. Odvažují se věřit, a dokonce vědí, že mluví za Boha. Kdybychom měli takovou jistotu, asi bychom také mluvili s odvahou. Řekli bychom: „Tohle je ono.“ A pak bychom se odvážili. Proto je těžké naslouchat prorokům.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version),mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, The Prophets (San Antonio, TX: Catholic Charismatic Bible Institute, 1980), audio recording. No longer available for purchase.
Image credit: A path from one week to the next—Benjamin Yazza, Untitled 10, 8, and 13. Used with permission. Click here to enlarge image.
Prophetic truth catalyzes us to stop avoiding uncomfortable truths.