Třetí týden: Prorocká pravda
Podle teoložky Megan McKenny nesli bibličtí proroci bolestné břemeno ve jménu pravdy a spravedlnosti:
Proroci byli ignorováni, ale pak se jejich slova naplnila
Proroci se trápili nad nespravedlností a byli jí rozerváni. Neměli jiný život než Boží čest – což byla jediná naděje chudých. Byli tělesnými připomínkami této cti – bolestnými, rozhněvanými hlasateli pravdy, kteří věděli, co je špatné. Znervózňovali lidi, dělalo se jim špatně od žaludku, byli zlomyslní a samolibí. Nebo hůř, po všech těch reakcích byli proroci ignorováni – lidé se nezměnili, neobrátili. A pak se slova proroků naplnila: přišla varování, hrozby a tresty, které byly přirozeným důsledkem chování lidí…..
Kromě Boha je totiž nikdo neposlouchá
Povoláním proroků je volat – k Bohu, do vzduchu, ke každému otevřenému srdci; volají jménem Boha a jménem chudých, protože nikdo kromě Boha je neposlouchá. Křičí za ty, které nikdo nevnímá, snad jen letmo ve službě ze rtů…..
Žijeme jako v mlze a proto potřebujeme světlo do proroků
Proroci nás často vidí jako krátkozraké, což znamená, že vidíme jen to, co máme bezprostředně pod nosem, co souvisí s naším vlastním životem. Ztratili jsme ze zřetele vizi naděje, budoucnosti, kterou Bůh zamýšlí, zatímco jsme se s naprostým sebestředným zaujetím soustředili na své vlastní bezprostřední touhy. Jsme jako řidiči ztracení v mlze vlastní posedlosti, neschopní jasně vidět cestu. A tak potřebujeme proroky, prozíravé, snílky za bílého dne, dálková dálková světla, která nám ukazují záblesky toho, kam směřujeme a jaký bude výsledek našich rozhodnutí a životního stylu. Jedním ze způsobů, jak definovat proroka, je člověk, který vidí tak jasně, co se děje v přítomném okamžiku, že nám může říci, co se stane, pokud se okamžitě a radikálně nezměníme.
McKenna vypráví o transformační moudrosti, která se skrývá za dramatickými poselstvími a metodami proroka:
Proroci se proto vzdávají svého života jako svědectví pro nás
Prorok využívá všechny zdroje, které má k dispozici. Pláč, vztek, křik, kritika, požehnání a prokletí, vyprávění příběhů, zpěv, sehraná dramata, zničený majetek, a dokonce i města, snědené nebo zkažené jídlo, důmyslné podrazy a urážky – to vše slouží jedinému cíli: obrácení srdce a vykonání nápravy, aby se svět znovu vyrovnal a uzdravil. Ať už proroci prorokují jakkoli, jejich poctivost se projevuje tím, že se vzdávají vlastního života jako svědectví a svědectví, když se staví na stranu zapomenutých a ztracených a hlasitě hlásají, že Bůh, který si je vědom jejich bolesti a cítí jejich utrpení jako [Boží] vlastní, nedopustí, aby tato bolest a utrpení pokračovaly.
Bůh se k nám přibližuje kvůli naší bolesti
Bůh není lhostejný k ničímu životu ani se od něj nevzdaluje, ale naopak se přibližuje k těm, kteří poznali bolest kvůli hříchu a lhostejnosti druhých. Prorok hlasitě trvá na tom, že Bůh není nestranný a že nedopustí, aby někdo, kdo vyznává víru ve Svatého, ubližoval druhému.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
Megan McKenna, Prophets: Words of Fire (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2001), 2–3, 19, 22.
Image credit: A path from one week to the next—Benjamin Yazza, Untitled 10, 8, and 13. Used with permission. Click here to enlarge image.
Prophetic truth catalyzes us to stop avoiding uncomfortable truths.