Týden čtyřicátý druhý: Láska a spravedlnost
Pro otce Richarda Rohra má dílo spravedlnosti kořeny v prorocké tradici Hebrejských písem. Říká:
Proroctví pojmenovává dnešek a vyzývá k rozhodnutí v přítomnosti
Křesťanství věnovalo málo energie proroctví, které Pavel označuje za druhé nejdůležitější charisma pro budování církve (1 Kor 12,28; Ef 4,11). Když křesťané mluví o proroctví, příliš často si myslíme, že proroci předpovídají budoucnost. Ve skutečnosti proroci říkají pravý opak! Trvají na tom, že budoucnost je do značné míry závislá na přítomnosti. Vždy oznamují izraelskému lidu, že se musí rozhodnout nyní. Můžete jít touto cestou a výsledek událostí vás zruší, nebo se můžete vrátit k Bohu, k lásce a ke smlouvě. To není ani tak předpovídání budoucnosti, jako spíš pojmenování přítomnosti, způsobu, jakým funguje realita. Prorok otevírá lidskou svobodu tím, že se odvažuje říci izraelskému lidu, že může změnit dějiny tím, že změní sám sebe. To je mimořádné a stejně tak to platí i pro nás dnes.
Proroci se rodí z utrpení a ze zkušenosti s Bohem
Proroci nakonec odhalují Boha, který je „Bohem trpících“, řečeno slovy židovského filozofa Martina Bubera (1878-1965). [1] Rád bych to vyjádřil takto: nejde o to, že bychom šli hlásat tvrdá a obtížná poselství a lidé by nás pak za to, že jsme takovými proroky, špatně hodnotili a marginalizovali (i když i to se může stát). Spíše když se začteme do příběhů proroků a samotného Ježíše, zjistíme, že biblický vzor je přesně opačný! Když se ocitneme zranění a marginalizovaní a dovolíme, aby nás toto utrpení učilo, můžeme se stát proroky. Když opakovaně zakoušíme Boží věrnost, milosrdenství a odpuštění, pak se objeví náš prorocký hlas. To je škola výcviku. Tam se učíme, jak mluvit pravdu.
Proroci mluvili v zájmu uzdravení a odhalovali pravdu o stavu systému
Proroci byli vždycky takoví úžasní lidé, kteří chodili na zraněná místa. Šli tam, kde bylo utrpení, k lidem, kteří byli vyloučeni ze systému. Prohlédli modloslužby v centru systému, protože ti, kdo jsou ze systému vyloučeni, vždy odhalují provozní přesvědčení tohoto systému. Mluvit pravdu v zájmu uzdravení a celistvosti je pak prorocké, protože „mocní“, kteří ze systému těží, nemohou některá odhalení tolerovat. Nemohou tolerovat pravdy, které marginalizovaní – zlomení, zranění a bezdomovci – vždy odhalují.
Jsme ochotni stát se proroky?
Jsme ochotni podstoupit riziko a sami se stát proroky? Nejde o to, abychom mohli kázat nebo říkat tvrdá slova a pak se cítili oprávněně a spravedlivě, když jsme vyloučeni. Jde o to, že zažijeme určitou míru vyloučení nebo zlomeného srdce, a pak máme vnitřní autoritu kázat to, co může znít jako tvrdá slova. Bohužel budou znít jako velmi tvrdá a dokonce nespravedlivá slova lidem, kteří nikdy nebyli na okraji nebo na dně nebo kteří nikdy netrpěli. Proroci vždy přivádějí trpící do středu.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
[1] Martin Buber, The Prophetic Faith, trans. Carlyle Witton-Davies (New York: Macmillan, 1949), chapter 8.
Adapted from Joan Chittister and Richard Rohr, Prophets Then, Prophets Now (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2006). Available as MP3 download.
Image credit: Nathan Garcia, Untitled (detail), 2019, photograph, Albuquerque. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
Image inspiration: Imagine our world illumined by love and justice.