Třicátý pátý týden: Ježíšova podobenství
Biskupská kněžka a emeritní učitelka CAC Cynthia Bourgeaultová popisuje, že Ježíšova podobenství jsou součástí žánru, jehož cílem je vyvolat v posluchači vnitřní změnu:
Podobenství jsou žánrem moudrosti. Patří do ´mašálu´, židovské větve univerzální tradice posvátné poezie, příběhů, přísloví, hádanek a dialogů, jejichž prostřednictvím se předává moudrost. . . .
Ježíšova podobenství – vykořeňují obvyklé myšlení
Můžeme vidět břitkost [Ježíšovy] geniality, když přenáší známý svět mašál daleko za bezpečnou zónu konvenční morálky do světa radikálních zvratů a paradoxů. Proměňuje přísloví v podobenství – a podobenství mimochodem není totéž co aforismus nebo morální ponaučení. Jeho nejbližším příbuzným je ve skutečnosti buddhistický kóan, záměrně podvratný paradox, jehož cílem je převrátit naše obvyklé myšlení naruby. . . . Jejich úkolem není potvrzovat, ale vykořeňovat. Dovedete si představit, jaký účinek to mělo na jeho posluchače! V celých evangeliích slyšíme, jak lidé znovu a znovu říkají: „Co to učí? Něco takového ještě nikdo nikdy neřekl. Kde k tomu přišel? Odkud se vzal?“ [1]
Teolog Harvey Cox zkoumá, jak podobenství zvou posluchače k setkání s Bohem v každodenní a neustále se měnící realitě:
Ježíšova podobenství jsou z tohoto světa
Příběhy byly Ježíšovým obchodním artiklem, hlavním prostředkem, jímž předával své poselství. Podobenství zabírají plných 35 procent prvních tří evangelií. Jedním z jejich nejpřekvapivějších rysů však je, že nejsou o Bohu. Jsou o svatbách a hostinách, rodinném napětí, přepadeních, zemědělcích, kteří sejí a sklízejí, a chytrých obchodních jednáních. Bůh je zmíněn pouze v jednom nebo dvou případech. . . . Rabín Ježíš zřejmě chtěl, abychom se pozorně dívali na tento svět, ne na nějaký jiný. Právě tady a teď – všude kolem nás v těch nejobyčejnějších věcech – nacházíme Boží přítomnost. . . .
Ježíšova podobenství nás učí vidět skutečnost
Ježíšovy příběhy, ačkoli se v některých ohledech podobaly zenovým kóanům, se však také v důležitých ohledech lišily. Zatímco cílem zenových příběhů je změnit vnímání světa, Ježíš chtěl, aby lidé viděli, že svět sám se mění, a proto by měli raději změnit způsob, jakým se na něj dívají. V podstatě je vyzval, aby se stali součástí této změny. Znovu a znovu říkal: „Ti, kdo mají oči k vidění, ať vidí, a kdo mají uši, ať slyší.“ Všichni, kdo mají oči k vidění, ať slyší. Jednoduše chtěl, aby lidé věnovali pozornost tomu, co se kolem nich děje, a rozeznali skutečnost, kterou měli přímo pod nosem. K popisu této změny použil výraz, který by jeho posluchačům mohl připadat povědomý, i když by je možná zarazil způsob, jakým ho použil. Nazval ji příchodem „Boží vlády“. Měl tím na mysli, že se něco děje nejen ve vědomí posluchačů, ale také v samotném světě. Dělo se něco nového a nevídaného a oni se toho mohli účastnit. [2]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy vložil překladatel
Prameny_
[1] Cynthia Bourgeault, The Wisdom Jesus: Transforming Heart and Mind—a New Perspective on Christ and His Message (Boston, MA: Shambhala Publications, 2008), 23–24, 27.
[2] Harvey Cox, When Jesus Came to Harvard: Making Moral Choices Today (Boston, MA: Houghton Mifflin, 2004), 155, 159. Note: minor edits made for inclusive language.
Image credit: Carrie Grace Littauer, Untitled 12 (detail), 2022, photograph, Colorado, used with permission. Claudia Retter, Bexley Park (detail), used with permission. Claudia Retter, Oak and Moss (detail), photograph, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images by Carrie Grace Littauer and Claudia Retter appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: Parables require us to take a second look. These images make us pause and wonder, “what is that, really?” Perhaps it’s my own shadow, responding from the subconscious with knee-jerk reactions and judgments.