Třicátý pátý týden: Ježíšova podobenství
Denní rozjímání tohoto týdne se zaměřují na Ježíšova podobenství jako na učení určené k naší duchovní proměně. V této homilii otec Richard Rohr popisuje, jak Ježíšovo podobenství o plevelu a pšenici nabízí vhled do toho, jak se stát soucitnými lidmi „obojího“ namísto lidí „buď-anebo“. Přečtěte si (angl.) úryvek z evangelia (Mt 13,24-30). (cz)
Dobro a zlo
Toto evangelium je nejen nesmírně pronikavé, ale také velmi realistické a soucitné. Vzhledem k nespravedlnosti a krizím ve všech částech světa si mnozí z nás kladou konečné otázky o dobru a zlu. „Odkud se bere plevel? Odkud se bere zlo? Proč lidé dělají tak škodlivé věci?“ Ptám se na to každý den asi tucetkrát. Tento svět nedává smysl. Jak mohou být lidé tak zlí, tak nelaskaví, tak bezohlední? Jako bychom se už neuměli starat, jako bychom neměli přístup k vlastnímu srdci, k vlastní duši a k vlastnímu duchu.
V každém člověku roste pšenice i plevel
Ti z nás, kteří vyrostli jako křesťané, možná toto podobenství slyšeli, když byli mladší. Možná nám říkali, abychom vytrhali nedokonalý plevel a zbavili se svých chyb. Ale protože jsme se jich ve skutečnosti nemohli zbavit, zakrývali jsme je a předstírali, že je nemáme. A to prostě nefunguje.
Kristův realismus: Nechte pšenici i plevel růst spolu
Ježíš nám však ukazuje absolutní realismus. Říká něco, co mi v mládí nikdo neřekl: „Nechte plevel i pšenici růst společně.“ Páni! To je riskantní. Nemohu předstírat, že tomu logicky rozumím, i když vím, že mi to umožňuje mít soucit sám se sebou. Koneckonců jsem také pole plevele a pšenice, stejně jako vy a stejně jako všechno. Všechno je smíšený pytel, kombinace dobrého a špatného. Nejsme všichni plevel, ale nejsme ani všichni pšenice. Musíme se naučit, a to i nyní, přijímat a odpouštět tento smíšený pytel reality v sobě i ve všech ostatních. Pokud to neuděláme, obvykle se z nás stanou velmi rozhněvaní lidé. Náš svět je plný spousty naštvaných lidí, protože nedokážou přijmout svůj vlastní plevel.
Všichni jsme na tom stejně- nejsme bez plevele
Přijmout toto učení neznamená, že můžeme říct: „Je v pořádku být sobecký, násilnický a zlý.“ To je ale jenom otázka času. Znamená to pouze, že máme mít určitý realismus vůči sobě samým i vůči sobě navzájem. Musíme pojmenovat plevel jako plevel. Nemůžeme se tvářit, že je to všechno pšenice, všechno dobré, protože to tak není. Nejsme dokonalí. Naše země nejsou dokonalé. Církev není dokonalá. Projekt učení se lásce – což je náš jediný životní projekt – spočívá v tom, že se to jednoduše naučíme přijmout. Pokud někoho opravdu milujete, a já doufám, že to děláte všichni, pak jste se naučili přijímat člověka navzdory jeho chybám, a někdy i kvůli nim.
a proto se učme přijímat druhé i s plevelem
Láska znamená říci: „Znám tvé chyby, vidím tvé plevele, a přesto mi na tobě záleží.“ To znamená, že si uvědomujete, že jste v pořádku. Jen Boží srdce, jen Kristova mysl v nás to skutečně a plně umí.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpsiy vložil překladatel
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, “The Weeds and the Wheat,” homily, July 20, 2014.
Image credit: Carrie Grace Littauer, Untitled 12 (detail), 2022, photograph, Colorado, used with permission. Claudia Retter, Bexley Park (detail), used with permission. Claudia Retter, Oak and Moss (detail), photograph, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images by Carrie Grace Littauer and Claudia Retter appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: Parables require us to take a second look. These images make us pause and wonder, “what is that, really?” Perhaps it’s my own shadow, responding from the subconscious with knee-jerk reactions and judgments.