Třicátý čtvrtý týden: Rozlišování toho, co máme dělat
Co se stane, když budu opravdu důvěřovat Boží lásce ke mně a dovolím Bohu, aby řídil můj život? -Ilia Delio, Františkánská modlitba
Meditace tohoto týdne se zaměřují na to, jak rozlišujeme, jaké činy nám náleží konat. Jak řekl František z Assisi na smrtelné posteli: „Udělal jsem to, co je moje; kéž vás Kristus naučí, co je vaše!“. [1] Otec Richard učí, že rozlišování začíná autentickou důvěrou v Boží přítomnost a vedení:
Přepni do režimu důvěry a naslouchání
Plný život víry se stává životem hluboké radosti a odpočinku. Jakmile jsme „naroubováni na vinný kmen“, abychom použili Ježíšova slova (viz Jan 15,4-5), nemusíme se o mnoho věcí starat (viz Lk 10,41). Nemusíme se obávat příštího okamžiku ani zítřka (viz Mt 6,34). Můžeme důvěřovat, že jsme vedeni; vlastně téměř všechno vnímáme jako vedení. Naše schopnost důvěřovat, že je k dispozici vedení, umožňuje, aby se stalo vedením! V podstatě přepínáme z režimu fixování, plného chápání a kontroly do režimu důvěry, naslouchání a dovolování. Pak začneme Božskému proudu dovolovat, místo abychom ho zastavovali „ne“ nebo otazníkem.
Změny konej v klidu a pozitivně
Duch v nás ví, jak využít vše, co se děje, k uzdravení a růstu. Můžeme důvěřovat, že „Bůh je i v tomhle!“. To neznamená, že bychom neměli pracovat na tom, abychom věci změnili a zlepšili; ba právě naopak. Ale když je naší první odpovědí srdce a duše „ano“, a ne „ne“, pak můžeme Boha zakoušet v daném okamžiku a vidět vedení v událostech našeho života. Můžeme věřit, že nic není zbytečné. Pokud je třeba provést nějaké změny a nápravy, můžeme se jimi nyní zabývat vhodným, klidným a pozitivním způsobem. To je to, co charakterizuje zralého věřícího v jakémkoli náboženství.
Buď naplněn vírou v Boží dobrotu
Víra, jak vidíme v hebrejských Písmech a v Ježíšově použití, má mnohem blíže k našim slovům „důvěra“ nebo „jistota“ než k přesvědčení o pravdivosti doktrín. Samotná víra v doktríny nevyžaduje téměř žádné odevzdání ega nebo skutečnou změnu malého já. Udržovat si důvěru v to, že Bůh je dobrý, že Bohu lze důvěřovat a že Bůh je aktivně zapojen do mého života, je mnohem silnější a účinnější praxe. To je praktická síla biblické víry. Lidé naplnění vírou jsou jednoduše řečeno použitelní pro větší cíle, protože žijí v mnohem Větším Já a naslouchají mu.
Richard sdílí, že kontemplativní praxe nám pomáhá v takové důvěřivé víře růst:
Dotkni se svého nevědomí v tiché vnitřní modlitbě
Z vlastní zkušenosti vím, že potřebuji kontemplativní praxi. K tomu, abych se dotkl nevědomé úrovně, tedy úrovně, kde dochází k hluboké a trvalé proměně, je nutná určitá forma modlitby ztišení. Z místa, kde se modlím, jsem schopen jasněji pochopit, co mám udělat, a mám odvahu to udělat.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version),mezinadpisy vložil překladatel
Prameny:
[1] Francis of Assisi, quoted by Thomas of Celano, The Remembrance of the Desire of a Soul, chapter 162, in Francis of Assisi: Early Documents, vol. 2, The Founder (New York: New City Press, 2000), 386.
Adapted from Richard Rohr, A Spring within Us: A Book of Daily Meditations (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2016), 334–335; and
Essential Teachings on Love, selected by Joelle Chase and Judy Traeger (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2018), 88.
Image credit: Jenna Keiper, Untitled (detail), 2020, photograph, Bellingham, used with permission. McKenna Phillips, Free Hands (detail), 2018, Unsplash. Jenna Keiper, Untitled (detail), 2020, photograph, Albuquerque, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: What is next? We may want to know, right now. We may want this suspended droplet of water to drop, right now, but it will take its own time. It is beyond our control. We are invited to trust the suspension of liminal moments.