Třicátý druhý týden: Ztělesněné poznání
Poté, co jí byla diagnostikována rakovina ve čtvrtém stadiu, teoložka a spisovatelka Kate Bowlerová intenzivně pracovala na tom, aby poznala a milovala své tělo a jeho způsoby, jak mu sloužit i jak jej zklamat. V rámci své duchovní praxe napsala tento dopis:
Milé tělo,
Někdy tě nenávidím. Bolí tě to. Jsi unavené dřív, než bych si chtěla připustit. Budíš mě v noci bezdůvodně. Tvé buňky se duplikují nepředvídatelnou rychlostí. Z ničeho nic se objevují nové šediny, jemné vrásky a stříbrné strie. Zklamal jsi mě, když jsem tě nejvíc potřebovala. . . .
Nemohu tě vyměnit za jiné
Někdy si chci od života s tebou odpočinout. Nejraději bych tě vyměnila za novější model. Za model, který netrpí neustálými bolestmi, kterému ty džíny lépe padnou a který má víc energie. S tebou jsem omezená – svázaná kůží a kostmi a řídnoucími vlasy.
S tebou jsem křehká. . . .
ale i náš Bůh přišel v těle a prožíval jej jako my
Ale Bůh ví, jaké to je žít v těle. . . . Pokud i Bůh žil v těle, pak zná i bolesti při růstu a pocit husí kůže za sychravého dne a útěchu z vřelého objetí. Cítil kručení hladového žaludku a nepříjemné píchání třísky po celodenní těžké práci. Plakal nad smrtí přítele. Náš Bůh je Bůh, který kýchal a protíral si oči, když se mu chtělo spát. Náš Bůh je Bůh, který poznal touhu, zlomené srdce, vzrušení, frustraci – celou škálu toho, co znamená být člověkem … . [a] žít v těle.
Tělo mne někdy odrazuje od uctívání Boha
Když mě tedy mé vlastní tělo táhne dolů, když mě bolí svaly, když mi starosti nedají v noci spát, když mě strach z budoucnosti nechává bez pohybu, když se cítím osamělá, vyčerpaná a zatížená, neuctívám Boha, který je daleko.
Ale přesto vím, že mi Bůh rozumí
Je to Bůh, který zná mé lidství zevnitř i zvenčí. Bůh spočítal každý vlas na mé hlavě (Matouš 10,30) a schoval do lahví každou slzu, kterou jsem prolil (Žalm 56,8). Ne jen proto, že nás Slovo stvořilo (Genesis 1,27), spojilo nás v lůně našich matek (Žalm 139,13), bylo tu od samého počátku… ale proto, že Bůh nosil naši kůži.
Přijetím moudrosti vtělení se Bowlerová naučila naslouchat vzkazům svého těla a být k sobě laskavá:
Moje milé tělo začínám chápat tvoji nelehkou situaci
Milé, drahé tělo, chápu to. Nebo alespoň začínám chápat. Nemáš neomezené zásoby. Dochází ti a já ti musím naslouchat. Možná bych opravdu měla jít spát o něco dřív nebo ti odpustit chuť na ty extra slané brambůrky. Musím vycítit, kdy se ti nedaří, a jemně uznat, že se skutečně měníš. Že čas, láska, smutek a život se mi vryly pod kůži. Den za dnem. To je ten krásný, strašlivý důkaz, že jsme žili.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy vložil překladatel
Prameny:
Kate Bowler and Jessica Richie, Good Enough: 40ish Devotionals for a Life of Imperfection (Colorado Springs, CO: Convergent Books, 2022), 156, 157–158.
Image credit: Kazuo Ota, Untitled (detail), 2020, photograph, Unsplash. Nick Moore, Untitled (detail), 2018, photograph, Richmond, Unsplash. Jordan Whitt, Cataloochee river (detail), 2016, Cataloochee, photograph, Unsplash. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: There is knowledge in our muscles and bones. When our body encounters the world, a door into deeper understanding can be opened.