Dvacátý devátý týden: Ženy mystičky dvacátého století
Catherine de Hueck Doherty (1896-1985) byla ruská baronka, jejíž rodina emigrovala do Kanady, aby unikla pádu ruské carské monarchie. Nakonec se ve svém odhodlání žít „evangelium bez kompromisů“ vzdala všeho. Sloužila chudým a prosazovala mezirasovou spravedlnost prostřednictvím své práce v Domě přátelství v New Yorku. Poté založila v Kanadě kontemplativní komunitu Madonna House, kde pomáhala vnášet spiritualitu východní církve do západního křesťanství. Stejně jako mnoho mystiků i Dohertyová zakoušela Boží přítomnost a hlubokou lásku v tichu:
Ticho
Pravé ticho je řečí milenců. . . . Pravé mlčení je klíčem k nesmírnému a planoucímu srdci Boha. Je začátkem božských námluv, které skončí až v nesmírném, tvůrčím, plodném a láskyplném tichu konečného spojení s Milovaným.
Svaté ticho
Ano, takové ticho je svaté, je to modlitba nad všechny modlitby. Pravé mlčení vede k závěrečné modlitbě stálé přítomnosti Boha, k výšinám kontemplace, kdy duše, konečně smířená, žije z vůle [Boha], kterého miluje zcela, naprosto a úplně.
Svaté ticho přetéká v lásku
Toto mlčení pak propukne v lásku, která přetéká ve službě bližnímu, aniž by počítala náklady. Bude svědčit o Kristu kdekoli a vždy. Dostupnost se stane rozkošnou a snadnou, neboť v každém člověku duše uvidí tvář své Lásky. Pohostinnost bude hluboká a skutečná, neboť tiché srdce je milující srdce a milující srdce je hospicem pro svět.
Byla skutečně kontemplativní ve světě, chápala, že tichá modlitba je zkušenostním darem pro každého, kdo touží po větší blízkosti s Bohem:
Modlitební ticho je pro každého
Toto mlčení není výhradní výsadou klášterů nebo řeholí. Toto prosté modlitební ticho může a mělo by být tichem každého člověka. Patří každému křesťanovi, který miluje Boha, každému Židovi, který ve svém srdci slyšel ozvěnu Božího hlasu v [prorocích], každému, jehož duše povstala při hledání pravdy, při hledání Boha. . . .
Modlitební ticho lze použít všude
Pouště, ticho, samota nejsou nutně místa, ale stavy mysli a srdce. Tyto pouště lze nalézt uprostřed města i v každodenním životě. Stačí je jen hledat a uvědomit si, že je nesmírně potřebujeme. . . .
Jak? Nech od sebe odpadnout neklid
Ale jak vlastně takové samoty dosáhnout? Tím, že se zastavíme! Stát v klidu a nechat odpadnout smrtící neklid naší tragické doby. . . . Tento neklid byl kdysi považován za kouzelný koberec k zítřku, ale nyní vidíme, čím ve skutečnosti je: útěkem před sebou samým, odvrácením se od cesty dovnitř, kterou musí podstoupit všichni [lidé], aby se setkali s Bohem, který přebývá v hlubinách jejich duší.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy vložil překladatel
Prameny:
Catherine de Hueck Doherty, Poustinia: Encountering God in Silence, Solitude and Prayer (Combermere, ON: Madonna House Publications, 1993, 2000), 5, 7.
Image credit: Carrie Grace Littauer, Untitled 11 (detail), 2022, photograph, Colorado, used with permission. Arthur Allen, Untitled 4 (detail), 2022, photograph, France, used with permission. Claudia Retter, Florence Morning (detail), photograph, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: She sees the leaves in the ice, gathers the small, unnoticed things, and cherishes her findings. We accept the mystic’s invitation to sit and ponder.