Dvacátý týden: Nevědomky
Z náš Boha z popisu od druhých nebo z osobního setkání?
Anglikánský kněz Janet P. Williamsová popisuje obnovený smysl pro význam apofatické spirituality:
S pověstí o Bohu máme tendenci se setkat dříve, než se (vědomě) setkáme s Bohem. O Bohu sbíráme nejrůznější střípky informací, z nichž některé jsou dobré a užitečné, jiné jsou divoce odtažité a upřímně řečeno škodlivé pro nás i pro druhé. . .
Interpretace slov nebo osobní nevyslovitelná zkušenost?
Máme-li tedy mluvit o Bohu takovém, jaký [Bůh] je, musíme to, co říkáme, co nejčastěji porovnávat s prubířským kamenem naší životní zkušenosti směřující ke svatému setkání. A s vědomím toho, že jak naše individuální zkušenosti, tak i výpovědi o společné zkušenosti církve mohou být pokřiveny předsudky, stereotypy a idiosynkraziemi (nadměrná citlivost, výrazná přecitlivělost), musíme to, co říkáme a slyšíme, vždy brát s jistou rezervou. Ačkoli to mnohé lidi znepokojuje, není mezi tím a vírou žádný rozpor. . . . Jak se často říká, opakem víry není pochybnost, ale jistota [zvýraznění doplněno].
I když je ti Bůh blízko, přece jej neumíš slovy popsat
Z mnoha směrů, z Bible, z filozofie i z praktické zkušenosti církve s modlitbou, jak byla chápána v průběhu věků a přetvářena teology, vyplývá shoda: Bůh, který se k nám obrací v lásce a milosrdenství, skrze život Ježíše Krista a vnuknutí Ducha svatého, který se s námi setkává v bohoslužbě, svátosti a modlitbě a ve chvílích milosti v přirozeném světě a v lidských vztazích, je zároveň daleko mimo náš dosah. Slova, která používáme k popisu Boha, jsou spíše gesta, která mají nasměrovat naši pozornost správným směrem, než vědeckým popisem nebo slovníkovou definicí. . . .
Bůh promluvil k Jóbovi
V Bibli na to poukazují poslední kapitoly knihy Jób s otázkami, které nás rozřezávají na kousky:
“ Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom .
Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřicí šňůru?
Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen,
zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol? (Job 38,4-7Eku). . . .
Odlož slova a nastav srdce
Williams nás povzbuzuje k důvěře, že Bůh nám vychází vstříc, když si uvědomíme omezenost našeho poznání Boha:
I my víme, že naše slova a představy bývají vratké a nespolehlivé, když je uplatníme na Boha. . . .
Co kdybychom právě v okamžiku, kdy se slova rozkolísají, kdy nám začnou prokluzovat mezi prsty, zjistili, že jsme schopni nerušeně nahlédnout do svaté pravdy? Co kdyby právě v bodě, kdy souhlasíme s tím, že odložíme stranou to, co jsme o Bohu slyšeli, jsme byli nejlépe vybaveni k tomu, abychom jasně viděli charakter Boha, s nímž se setkáváme? Co kdyby se ukázalo, že toto odložení je… to nejdůležitější, co musíme udělat?
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
Prameny:
J. P. Williams, Seeking the God Beyond: A Beginner’s Guide to Christian Apophatic Spirituality (Eugene, OR: Cascade Books, 2019), xiii, xiv, xvi, xvii.
Image credit: Chaokun Wang, 夜 night (detail), 2017, photograph, China, Creative Commons. Unknown Author, Close-up of New Growth (detail), 1970, photograph, British Columbia, Public Domain. Chaokun Wang, 竹子 bamboo (detail), 2015, photograph, Heifei, Creative Commons. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge the image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: Moonlight, dewdrops, the overnight growth of bamboo. Nature reveals the great mystery of the Divine in the cycles and patterns of life.