Osmnáctý týden: Spirála násilí
Násilí vytváří špatný svět. Svět, který si vytváří podmínky pro násilí , místo aby se snažil uzdravit kulturní bolest a vytvořit podmínky pro existenci těl bez hrozby násilí. -Robyn Henderson(Stávání se tělem)
Aktivistická teoložka Robyn Henderson-Espinoza potvrzuje naši společnou schopnost budovat svět, v němž těla netrpí násilím. V roce 2017 připojila ke křesťanským vůdcům v odporu proti rasové nenávisti v Charlottesville ve Virginii:
Odporovala rasové nenávisti a tak se stala sama terčem nenávisti
Krátce poté, co jsem se vrátila domů [z Charlottesville], jsem začala dostávat zprávy a e-maily na Twitteru a na můj práh pomalu začaly přicházet neoznačené balíčky. Někdo měl mou adresu a rozesílal balíčky ve snaze mě vystrašit a obtěžovat. . . .
Když jsem se brodila nenávistnými e-maily a balíčky zasílanými domů, začala jsem přemýšlet o tom, jaký svět chceme vybudovat.
Jakými lidmi se chceme stát?
Jaký svět se snažíme obývat? . . .
Politika nedbá na naše pocity, ale my můžeme
Náš svět a naše kultura podporují a urychlují násilí proti tělům. Naše ztělesnění je ohroženo politikou a politiky, které neberou ohled na cítění těla nebo na způsoby, jakými jsou naše pocity a emoce ovlivňovány vším, co se děje ve světě. Otázka o znovuzískání našich těl a přiklonění se k práci na ztělesnění se tedy týká také toho, jak se staráme sami o sebe a učíme se starat o druhé.
Můžeme žít přítomnost uvnitř sebe
Vzhledem k rozmanitému násilí, k němuž dochází na našich hranicích, a k celosvětové pandemii, která vytváří násilí kaskádovitého zármutku, je důležité promyslet a procítit, jak být co nejlépe přítomni sami se sebou a jeden s druhým, a klást si následující otázky:
začni úvahou o kolektivním společném těle
Jaké jsou naše postupy přítomnosti? Dýcháme svým kolektivním tělem, nebo je naše kolektivní tělo natolik rozbité a trpí bolestí, že nemáme přístup ke kolektivní povaze našeho těla? Přítomnost začíná nejprve u nás, u mě. A po mně začíná já spojeným s my… . [1]
Buddhistické učitelky Pamela Ayo Yetunde a Cheryl Giles píší o vědomém dýchání jako o praxi přítomnosti, která je nedílnou součástí jejich odporu vůči rasovému násilí:
Využij své právo dýchat svobodně navzdory násilí
Rozpoznáme-li své nejhlubší pocity, víme, že nemůžeme žít naplno s utrpením, neviditelností a odlidštěním. Náš odpor vůči útlaku je naším právem svobodně dýchat, a nebrání nám v tom ani síla rukou, nohou, ani údery do hlavy. Tím, že sledujeme, jak černá a hnědá těla umírají policejním násilím bez odporu, pomalu umíráme také… A možná tím, že se nebráníme, se nevědomky rozhodneme, že se necháme umlčet, protože se příliš bojíme přihlásit se k nejcennějšímu daru, který máme: k dechu a ctít ho. Jako praktikující černí buddhisté však dech důvěrně známe díky všímavosti k dechu. Na počest George Floyda a bezpočtu dalších slibujeme, že budeme dýchat. Dýcháme pro blaho všech cítících bytostí. [2]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
Prameny:
[1] Robyn Henderson-Espinoza, Body Becoming: A Path to Our Liberation (Minneapolis, MN: Broadleaf, 2022), 117, 118, 122, 123.
[2] Pamela Ayo Yetunde and Cheryl A. Giles, “In Honor of George Floyd,” in Black and Buddhist: What Buddhism Can Teach Us about Race, Resilience, Transformation, and Freedom (Boulder, CO: Shambala, 2020), xv.
Image credit: Frank J. Aleksandrowicz, Clark Avenue and Clark Avenue Bridge (detail), 1973, photograph, Ohio, public domain, National Archives. Chaokun Wang, 轮胎 tyre (detail), 2021, photograph, Pingyao, creative commons. John Messina, Drainage of Marsh Leaves (detail), 1970, photograph, Louisiana, public domain. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: War, bitterness, consumed and discarded goods. Why are we sustaining the spiral of violence? Do we not see that we are part of the creation we are destroying?