Osmnáctý týden: Spirála násilí
V roce 1977 se katoličtí biskupové v Latinské Americe shromáždili, aby pojmenovali situaci sdíleného násilí a znovu se zavázali k evangeliu pokoje:
Duchovní a kulturní úpadek
Žijeme v atmosféře násilí. V oblasti ekonomiky panuje násilí z důvodu akutních fiskálních krizí, opakované devalvace našich měn, nezaměstnanosti a prudce rostoucích daní – jejichž břemeno nakonec dopadá na chudé a bezmocné. V politické oblasti dochází k násilí, protože naši lidé jsou v různé míře zbavováni práva na sebevyjádření a sebeurčení a na výkon svých občanských práv. Ještě závažnější je v mnoha zemích porušování lidských práv v podobě mučení, únosů a vražd. Násilí se objevuje také v různých formách kriminality, ve zneužívání drog jako úniku z reality, ve špatném zacházení se ženami – vše je tragickým projevem frustrace a duchovního a kulturního úpadku lidí, kteří ztrácejí naději v zítřek.
Žádné teorie – násilí je fakt
Zde nesmíme spěchat za prázdnými teoriemi nebo se schovávat za odsouzení jedné skupiny jinou skupinou. Násilí je tady; to je fakt. Nespravedlnost existuje; to je realita. Jako křesťané se s tím nesmíme smířit. Nesmíme dovolit, abychom si zvykli na zlo, a už vůbec ne na zlo, které je každodenní a neustálé. [1]
V sérii kázání, rozhlasových proslovů, novinových článků a veřejných projevů vyzval salvadorský arcibiskup Óscar Romero (1917–1980) lid své církve a svého národa, aby se vrátili k hodnotám evangelia, zejména k hodnotám spravedlnosti a lásky jako způsobu ukončení.
Nebudu se unavovat prohlášením, že pokud skutečně chceme účinné ukončení násilí, musíme odstranit násilí, které leží u kořene veškerého násilí: strukturální násilí, sociální nespravedlnost, vyloučení občanů z řízení země, represe. To vše tvoří prvotní příčinu, z níž přirozeně plyne zbytek. [2]
Kořenem násilí je institucionalizované násilí
Když církev odsuzuje revoluční násilí, nesmí zapomínat, že existuje také institucionalizované násilí a že zoufalé násilí utlačovaných osob nelze překonat jednostrannými zákony, zbraněmi nebo vyšší mocí. . . . Dokud mezi námi nebude existovat větší spravedlnost, budou vždy propukat revoluce. [3]
Romero připomněl posluchačům přikázání milovat bližního jako sebe sama a kázal:
Teorie lásky
Kdyby existovala láska k bližnímu, nebyl by žádný terorismus, žádná represe, žádné sobectví, žádná z tak krutých nerovností ve společnosti, žádné únosy, žádné zločiny. Láska shrnuje zákon. A nejen to, dává křesťanský význam všem lidským vztahům. Láska dává hojnost všem lidským povinnostem a bez lásky je spravedlnost jen mečem. S láskou se spravedlnost stává bratrovým objetím. Bez lásky jsou zákony těžkopádné, represivní a kruté . . . Ale když je láska – bezpečnostní síly by byly zbytečné, nebylo by vězení ani mučení, nebyla by vůle někoho bít. [4]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
Prameny:
[1] “Declaration of the International Meeting of Latin American Bishops on ‘Nonviolence: A Power for Liberation,’” in Adolpho Pérez Esquivel, Christ in a Poncho: Testimonials of the Nonviolent Struggles in Latin America (Maryknoll, NY: Orbis Books, 1983), 119.
[2] Óscar Romero, The Violence of Love: The Pastoral Wisdom of Archbishop Oscar Romero, compiled and translated by James R. Brockman (San Francisco: Harper and Row, 1988), 200.
[3] Romero, The Violence of Love, 42.
[4] Romero, 107.
Image credit: Frank J. Aleksandrowicz, Clark Avenue and Clark Avenue Bridge (detail), 1973, photograph, Ohio, public domain, National Archives. Chaokun Wang, 轮胎 tyre (detail), 2021, photograph, Pingyao, creative commons. John Messina, Drainage of Marsh Leaves (detail), 1970, photograph, Louisiana, public domain. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.