Týden šestnáctý: Vzkříšení
V homilii pronesené na Velikonoční neděli 2019 mluvil otec Richard Rohr o dobré zpráva o vzkříšení:
Brazilský spisovatel a novinář Fernando Sabino (1923–2004) napsal: „Nakonec bude všechno v pořádku. Pokud to není , není to ještě konec.“ [1] O tom budeme mluvit dnes: „Všechno bude nakonec v pořádku.“
Velikonoce jsou o Kristu ale také o nás
Velikonoční poselství není primárně poselstvím o Ježíšově těle, i když jsme byli naučeni, abychom poselství omezili na tento jednorázový „zázrak“. Byli jsme vychováni k tomu, abychom očekávali osamělého, vzkříšeného Ježíše, který říká: „Vstal jsem z mrtvých; Podívej se na mě!“ Obávám se, že to je důvod, proč mnoho lidí, dokonce i křesťanů, Velikonoce příliš nevzrušují. Pokud poselství nějak nezahrnuje nás, lidé nemají tendenci se o teologii tolik zajímat . Dovolte mi abych se s vámi rozdělil o to co si myslím, co je skutečné poselství: Každé poselství o Ježíši je poselstvím o nás všech, o lidstvu. Je smutné, že západní církev, v níž většina z nás vyrostla, kladla důraz na individuální Ježíšovo vzkříšení. Byl to zázrak, který jsme nemohli dokázat ani zažít, ale kterému jsme se prostě odvážili směle věřit.
Pravoslaví to lépe pochopilo
Ale je tu velké tajemství, alespoň pro západní křesťany, skryté v druhé polovině univerzální církve. Ve východní pravoslavné církvi – na místech, jako je Sýrie, Turecko, Řecko a Egypt – nejsou Velikonoce obvykle malovány osamělým Ježíšem, který vstává z mrtvých. Je vždy obklopen davy lidí – se svatozáří i bez ní. Ve skutečnosti v tradičních ikonách vytahuje lidi z Hádu. Hádes není totéž co peklo, i když jsme dali obě slova dohromady, a proto jsme vyrůstali v recitaci v krédu, že „Ježíš sestoupil do pekla“.
Hádes není peklo
Místo toho je Hádes jednoduše místem mrtvých. Nejdená se o žádný trest ani rozsudek. Je to jen místo, kde duše čeká na Boha. Ale tuto interpretaci jsme zanedbali. Takže východní církev byla pravděpodobně mnohem blíže pravdě, že vzkříšení je poselstvím o lidstvu. Je to poselství o historii. Je to poselství o společnosti a zahrnuje vás, mě a všechny ostatní. Pokud to není pravda, není divu, že jsme v podstatě ztratili zájem.
Život ani pro nás smrtí nekončí – jen se mění
Dnes je svátek naděje, směřování, účelu, smyslu a společenství. Jsme v tom všichni společně. Cynismus a negativita, do kterých naše země a mnoho dalších zemí upadly, ukazují jasný příklad toho, co se stane, když lidé nemají naději. Pokud je vše beznadějné, ztrácíme naději i my sami. Velikonoce jsou zvěstí společné naděje. Když zpíváme ve velikonočním hymnu, že Kristus zničil smrt, znamená to smrt nás všech. Není to jen o Ježíši. Je to lidstvu, jemuž Bůh slibuje: „Život nekončí, pouze se mění,“ jak říkáme v pohřební liturgii. To je to, co se stalo v Ježíši, a to je to, co se stane v nás. Nakonec bude všechno v pořádku. Dějiny jsou ve své podstatě pozitivní a nastaveny nadějně
Částečně použito též překladače www.DeepL.com/Translator (free version)
Prameny:
[1] Translation of Fernando Sabino, No fim dá certo: Se não deu, é porque não chegou ao fim (São Paulo: Record, 1998).
Adapted from Richard Rohr, “Everything Will Be All Right in the End,” homily, April 21, 2019.
Image credit: Suzanne Szasz, Window Box at 69th Street (detail), 1973, photograph, New York, public domain, National Archives. Jenna Keiper, Icon at the Center for Action and Contemplation (detail), 2021, photograph, New Mexico, used with permission. Suzanne Szasz, At High Rock Park on Staten Island (detail), 1973, photograph, New York, public domain, National Archives. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: We are invited to fully experience resurrection wherever we are. Can you sense it? See it? Smell it? Touch it? It’s all around.