Třináctý týden: Nebojte se
Potřebujeme se naučit pojmenovávat a žít se svými strachy, ne je pouze popírat nebo je promítat na druhé (R.Rohr),
Století nejistoty
Náš věk byl nazýván věkem úzkosti a myslím, že to je pravděpodobně dobrý popis pro tuto dobu. Neznáme totiž vůbec žádné jistoty. A když si nejsme jisti, tím co je jisté, když se svět a náš světonázor každých pár měsíců mění, jsme z toho nervózní. Chceme se proto úzkosti zbavit co nejrychleji. Vím, že ano. Jestliže však chci být dobrým vůdcem čehokoli – dobrým pastorem, manažerem, rodičem nebo učitelem – musím být schopen zvládnout a vydržet nějakou míru úzkosti. Čím vyšší jsem na vyšší úrovni vedení, tím více úzkosti musím být schopen držet. Lídři, kteří nedokážou vydržet úzkost, nás nikdy k dobrému výsledku nevedou.
Nejistota budí strach a strach zase negativní energii
A to je pravděpodobně důvod, proč Bible říká „Nebojte se“ dokonce téměř 150krát! Pokud nedokážeme v klidu vydržet určitý stupeň úzkosti, začneme hledat místo, kde bychom se jí zbavili. Jestliže se zbavujeme toho, co nemůžeme přijmout, získáváme spíše negativní identitu. Ztrácíme pozitivní životní energii a získáváme energii smrti. Jestliže umíme jen definovat to, proti čemu jsme, jsme odměněni rychlým a jasným pocit kdo jsme. Většina lidí to tak dělá. Snadněji se vyprofilujeme podle toho, proti čemu jsme, koho nenávidíme, o kom říkáme, že se mýlí, místo abychom se vyprofilovali podle toho v co věříme a koho milujeme.
Víra je zbavena strachu
Doufám, že podle výše uvedeného společného vzorce poznáte, jak odlišná může být druhá alternativa. Možná dokážeme znovu získat radikální a děsivou povahu víry. Víra totiž staví pouze na tom zcela pozitivním místě uvnitř nás, byť je to malý prostor. Potřebuje v malém místě získat naše velké vnitřní „ano“, abychom přestali mít strach. Úplně stejně jako tomu bylo u Marie a jejího „Ano“ , které zahájilo celý proces spásy lidí. Bůh potřebuje jen malé místo , snad jen velikosti hořčičného semínka, místo které ale žije v lásce – ne ve strachu -, které se otevírá boží milosti, které je nadšené, že našlo něco úžasného.
Učitel CAC James Finley se sdílel o tom, jak Ježíš sám je pro nás , jak říci ano uprostřed nejhlubšího strachu:
Ježíš se také bál a možná víc jak my
V zahradě getsemanské Ježíš potil krev, protože se bál [Lukáš 22:44]. Je možné, že se bál nekonečně víc, než jsme kdy mohli bát my. Ale rozdíl je v tom, že Ježíš se nebál bát, protože on věděl. Že je to jen strach… Bojíme se strachu, protože věříme, že má nad námi moc pojmenovat, kdo jsme, a naplnit nás hanbou.
Ale věděl, že strach je běžnou součástí života
Ježíš nás vybízí, abychom objevili, že náš strach je vetkán i do Božího vlastního života, a že jeho život je zároveň tajemně vetkán do všech děsivých věcí, které se nám jako lidským bytostem mohou stát a které se i dějí. To nás osvobozuje od strachu uprostřed jakékoliv strašlivé situace.