Devátý týden: Setkat se se svým pravým já
Autorka Michelle DeRusha používá znázornění o prořezávání stromů k pochopení jako jsou naše Pravé Já a naše Malé (nebo falešné) já vzájemně propletené:
Jsi jako dub co nechce pustit své listí?
Během týdnů a měsíců pobytu v přírodě v tiché samotě jsem se naučila, že jsem dost jako dub, který nechce pustit své staré listy. Asi je nás takových víc.. Držíme se své vnější masky – své osobnost, kterou vystavujeme světu, a někdy i nám samotným a dokonce i Bohu. Nejsme ochotni zbavit se svého listí – svého falešného já, nechceme jej opustit a odkrýt svoji autentičnost a být tak více zranitelní.
Jakým člověkem jsem navenek?
Ticho v přírodě mi pomáhalo pochopi, že mé „listy“ které nechci opustit jsou zaneprázdněnost a produktivita, energičnost a efektivita, úspěch a výhry. . . . Velmi pevně jsem se držela svého falešného já. Identity, kterou jsem si v průběhu let pečlivě vytvořila. Neměla jsem čas, byla jsem velmi produktivní a řídila jsem svůj život. Nutila jsem se abych dosáhla svých cílů a uspěla…
DeRusha popisuje metodu prořezávání krásného japonského javoru
Prosvětlováním sebe odhalit svoji pravou krásu
Zvláštní japonská zahradnická technika nazvaná „prořezávání otevřeného centra“ umí vytvořit sochařsky přitažlivý javor a navíc umí vytvořit klidný prostor v zahradě jako celku.
Když japonský zahradník prohlédne strom, odřízne nejen mrtvé větve a listy, ale také často řadu dokonale zdravých větví, které snižují krásu základního tvaru stromu. Prořezáváním umožňuje návštěvníkům zahrady vidět i nahoru, ven a za strom k obloze. Vytváří pocit prostornosti a cesty světla do zahrady. Odstraní části stromu, které komplikují zdravý rozvoj stromu, zjednoduší jeho strukturu a odhalí jeho podstatu. Nazvala bych to prořezáváním strom u naruby. Zahradník odhalí jeho úžasný design, který je stromu vlastní…
Neschovávej své pravé já. je krásné.
Myslím že Bůh si nepřeje, abychom stáli tvrdohlavě jako podzimní dub, zahalený do fasády své ochrany. Abychom schovávali naše pravdivé, autentické já. Abychom jej zahalovali spletí větví falešné jistoty. Bůh si spíše přeje, abychom žili odhaleně jako japonský javor. Aby byla vidět naše pravá podstata .Aby rozkvétalo, naše pravé já bylo krásné ze všech stran. Abychom se cítili bezpečně a přitom prosperovali. Bůh touží po tom, abychom žili z celého srdce a opravdově jako jedineční, krásní, milovaní jedinci. Takové jaké nás stvořil Bůh. Abychom poznali Boha v nás, abychom celé své já zakořenili v Bohu, jako strom, který zakořenil v potoce. Pak poznáme Boží hlubokou, trvalou lásku k nám. . . .
Skrze upřímnost obdržíš důvěrný vztah s Bohem
Bůh nás zve do důvěrného vztahu, abychom my pak mohli žít soucitněji a důvěrněji s těmi, kteří jsou kolem nás. My jsme jako okna, jak řekl Henri Nouwen [1932–1996], skrze která mohou ostatní zahlédnout Boha. [1] Jsou to okna, skrze která můžeme i my zahlédnout Boha.
Prameny:
[1] Henri Nouwen, Making All Things New: An Invitation to the Spiritual Life (New York: Harper and Row, 1981), 87.
Michelle DeRusha, True You: Letting Go of Your False Self to Uncover the Person God Created (Grand Rapids, MI: Baker Books, 2019), 15, 16, 17–18, 19, 216.
Image credit: Charlein Garcia, Untitled (detail), 2018, photograph, Philippines, Unsplash, free use. Jenna Keiper, Untitled Leaves (detail), 2020, photograph, New Mexico, used with permission. Charlein Garcia, Untitled (detail), 2018, photograph, Philippines, Unsplash, free use. Jenna Keiper and Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: The true self is deeper than our egos and eccentricities. At times mirroring the innocence of a child, it awaits our remembering. May we also open, with childlike curiosity, to our own transformation.