Týden čtyřicátý devátý: Mystická naděje
Mystická naděje
Dar důvěry v Boha nevychází z našeho ega nebo našeho úsilí, ale je darem Boží dobroty
Jistota? Jistota znamená hlubokou víru. Věříme že život je dobrý, že Bůh je dobrý a lidstvo je dobré. Taková víra nám pomáhá být prospěšnými a bezpečnými lidmi . Víra nám pomáhá uvědomit si, že jsme součástí velkého příběhu. Proto si přejeme, Proto jsme kreativní v našem konání. Jsme si jisti, že jsme součástí příběhové linie, která někam směřuje, a chceme s ní být spojeni i něčím dobrým od nás. Moderní sekularismus nemůže tohle nenabízí. Nemůže.
Kde je zdroj naší vůle?
Teologicky řečeno jedná se o ctnosti : víra, naděje a láska, kterými se účastníme na životě Božím. Vidíme, že zdrojem není naše silná vůle, ale náš podíl spočívá v naší hluboké přirozenosti. Není závislá na okolnostech v nichž žijeme. (Ve skutečnosti většina lidí, které znám, kteří mají velkou víru nebo naději, žije v obtížných podmínkách.)
Pravá důvěra
Pravá důvěra vzniká ve skutečnosti spojením víry a naděje. Vůbec nerozumím jak to funguje, ale vím, kdy je spojení přítomno a kdy není. Často se jedná o náhodný objev, něco, co jsem dostal odnikud, něco, co přichází od někoho jiného. Spojením víry a naděje má zcela odlišnou povahu než jiné přirozené ctnosti, jako je střídmost nebo trpělivost. Ty spíše získáváme praxí. Proto se o naději musíme modlit, proto na ni čekáme na ni a věříme v ni. Nemůžeme nic dělat, dokud nepřijde. Ti, kdo jí obdrželi ví že jim byla darována. Jediné co pro ni mohou udělat, je Někomu za ni poděkovat.
Vnitřní kompas – Duch svatý
Dobrou zprávou je, že v každém z nás existuje jakýsi vnitřní kompas. Jak říká Písmo, „Boží láska byla vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Římanům 5:5). Tento Duch svatý, popsaný v Janově evangeliu jako „přímluvce“ (Jan 14:16), nás všechny vede od nás směrem k nám (z domova a směrem k domovu). Duch svatý nám byl dán pro nás. Mluví v náš prospěch proti všem negativním hlasům, které nás soudí nebo odsuzují. Vyrůstá v nás obrovská naděje – už není život závislý jen na nás , už si nemusíme myslet, že máme být dokonalí. Náš život se nám děje, dostáváme jej, „stane se“, stejně jako se to stalo s Marií (viz Lukáš 1:38).
Optimismus nebo naděje ?
Optimismus je přirozená ctnost a nádherný dar pro sílu jít vpřed, obzvláště když se věci vyvíjejí dobře, když si myslíme, že zítřek bude lepší než je dnešek. Jenže křesťanská naděje nemá nic společného s vírou, že zítřek bude nutně lepší. Zdá se, že Ježíš říká, že stačí aby vyklíčilo jen jedno hořčičné semínko, nebo stačí nalézt jen jednu minci, nebo stačí, že se jedna ovce uzdraví (viz Lukáš 15) – i to je dostatečný důvod pro velkou oslavu! I malý obraz Boha je obrazem Boha – obrazem moudrosti, obrazem velké radosti. Na dlouhou cestu životem mi stačí i krátké setkání s Bohem.
Adapted from Richard Rohr, The Wisdom Pattern: Order, Disorder, Reorder (Franciscan Media: 2001, 2020), 119–120; and
Falling Upward: A Spirituality for the Two Halves of Life (Jossey-Bass: 2011), 91–92.
Image credit: Nicholas Kramer, Untitled (detail), 2021, photograph, Seattle. Used with permission.