Otec Richard nám připomíná, že jsme stvořeni k obrazu a k podobě Boží, a právě onen obraz vytváří pevný základ pro náš skutečný život ve světě
Biblický příběh o stvoření říká: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby „(Genesis 1:26). Slovo učiňme je v textu množném čísle a tím je nám hned naznačeno, že budeme přijati do vztahu, že budeme mít podíl na sounáležitosti celého života. Ono tajemství obrazu je zasazeno do naší nejhlubší identity a my jej postupně odhalujeme – tedy pokud věnujeme pozornost oné „vnitřní úctě, která v nás jemně bzučí“, jak to kdysi popsala Jane Fondová. [1]
Zamilovat si Boží milost
Naše DNA je božská a pochází z jeho milostí. Není odměnou za naše chování, za naše členství v nějaké skupině či za účast na rituálu. Máme však možnost jí rozpoznat jako skutečnou (Viz Římanům 11:6; Efezským 2:8–10) a zamilovat se do ní. Až k ní dozrajeme, ohromí nás nekonečností svého tajemství a našeho skutečného lidství. Uvědomíme si, že stojíme pod úžasným vodopádem milosti padající i na všechny ostatní lidi. Je nám darována nezasloužená radikální milost, která je hlavní příčinou našeho duševního bytí.
Také sám sebe v skrytu nenávidíš?
Když jsem začal sloužit na počátku roku 1970 v Cincinnati, pracoval jsem s mladými lidmi. Většinu času jsem trávil snahou přesvědčit teenagery, že jsou dobří. Viděl jsem, že nenávidí sami sebe, že o sobě pochybují. Dostávalo se jim jen velmi malé pomoci od rodičů a duchovenstva. Později jsem to pozoroval i u dospělých, kteří podlehli nenávisti a strachu ze sebe sama. Písmo nám ale slibuje: “ Milovaní, nyní jsme děti Boží“ (Viz 1. Jan 3:2). To je nezměnitelná skutečnost! To není psychologická představa; je to bytostná, metafyzická, základní hodnota, kterou nelze získat, ale ani ztratit. Když se Boží obraz stane naším živoucím obrazem sebe sama, získali jsme opravdový domov Božího dítěte! To je nejlepší evangelium, nejskvělejší zpráva, v jakou jsme kdy mohli doufat!
Nesrovnávej svůj obraz s lidmi, ale s obrazem Božím
Jsem přesvědčen, že naše viny, negativní obraz našeho já, naše vnitřní nenávist k sobě samým a naše sebestřednost vznikla z toho, že jsme svoji vnější identitu čerpali z konkurenčního světa, se kterým jsme se neustále srovnávali. Ale Ježíš nám řekl, abychom svět nikdy nebrali jako normu. Ježíš se ptal: „Proč vzhlížíte jeden k druhému pro schválení, místo abyste hledali schválení od jediného pravého Boha?“ (Eku: Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte! )(Jan 5:44). Mnoho z nás se dívá jen na falešný obraz sebe sama – ať už jsme úspěšní nebo ne. (Jsem chytrý, dobře vypadám, mám noblesu, jsem hloupý a poražený – to vše jsou jen slova vytvořená lidmi). Takový pohled na sebe sama nefunguje!
Najdi své pravé já
Potřebujeme najít své pravé já „skryté v Kristu v Bohu“, jak říká Pavel v Koloským 3:3. Nebo jak si představovala Terezie z Ávily, že jí Bůh říká: „Chceš-li Mě najít / Hledejte Mě v sobě. [2] Pak už nebudeme bloudit, ale budeme stát na Skále věčnosti. Získáme duchovní zralost a to bez ohledu na to, k jakému náboženství patříme.
[1] Anthony DeCurtis, “Jane Fonda,” Rolling Stone, no. 1025/1026 (May 2007): 102–5.
[2] Teresa, “Seeking God,” in The Collected Works of St. Teresa of Avila, vol. 3, trans. Kieran Kavanaugh and Otilio Rodriguez (ICS Publications: 1985), 385.
Adapted from Richard Rohr, The Naked Now: Learning to See as the Mystics See (Crossroad Publishing: 2009), 22; and
Preparing for Christmas: Daily Meditations for Advent (Franciscan Media: 2008), 55–56.