Ludmila Kučerová zaměstnankyně Charity
Stáří je poslední část lidského života. Starý člověk má v některých kulturách čestné místo, požívá úcty a vážnosti. V naší „odpadkové kultuře“ je bohužel starý člověk brán jako nadbytečný, který už nemá co dát. Neexistuje přesný okamžik nástupu stáří, neboť fyziologické změny v lidském organizmu spojené se stárnutím probíhají neustále a pozvolna a jde o velmi individuální nezvratný fyziologický proces, který u každého člověka probíhá jinak. Někdy bývá za tuto hranici považován věk 65 let, nicméně s technickým a vědeckým rozvojem lidské společnosti se tato hranice neustále posouvá výš. Všichni lidé, co požívají starobní důchod, bývají okolní společností fakticky pokládáni za starce, kteří právě prožívají své stáří.
„Ageismus – neboli věková diskriminace je ideologie založená na sdíleném přesvědčení o kvalitativní nerovnosti jednotlivých fází lidského životního cyklu. Proto jsem ráda, že se toto téma dostává do popředí právě ve františkánském prostředí, neboť v jejich kruzích je mnoho starých lidí a doufám, že alespoň zde by ageismus neměl mít místo. I když energie mládí může svádět i zde k upřednostňování výkonu mladších oproti moudrosti stáří.
Co tedy sužuje člověka ve stáří? Obecně platí, že čím je člověk starší, tím více má oslaben imunitní systém, což vede k tomu, že je více náchylný k nemocem. Ovšem jako je každý člověk jiný, tak platí, že i stáří prožívá každý člověk jinak. Pravidlo „pohyb je život“ dává ve stáří vyniknout. Člověk, který je zvyklý cvičit chodit, pohybovat se, sportovat, si i ve stáří udržuje dobrou tělesnou kondici. Někdy těžká nemoc nebo úraz člověka upoutá předčasně na lůžko.
Člověk ve stáří také obvykle trpí více nespavostí a únavou. Častěji také dochází k poruchám mozkové činnosti. Lidé v tomto věku z tohoto důvodu také obvykle hůře vidí i slyší. Ve stáří se mění chuť v důsledku ubývání chuťových pohárků. Zvýrazněná je také potřeba vyprazdňování, se kterou mají senioři mnohdy problémy (zácpa, inkontinence). Senioři potřebují více času pro odpočinek a spánek. Spánek je polyfázický (probíhá ve více fázích, nejen v noci). Velmi důležitá je potřeba být bez bolesti, únavy, mít zajištěné teplo a pohodlí. Naopak některé fyziologické potřeby ustupují do pozadí, např. potřeba příjmu tekutin, hygienické a sexuální potřeby, úprava zevnějšku.
Senioři prožívají různé obavy z onemocnění, ztráty životního partnera, závislosti na jiné fyzické osobě. Dominují potřeby jistoty, bezpečí i ekonomické jistoty. Nejistota také může přibývat z nedostatků informací o svém zdravotním stavu, o plánovaných vyšetřeních, apod.
Senioři ke konci života bilancují nad fázemi svého života, hodnotí svůj dosavadní život a pokládají si otázky o smyslu svého života. Přemýšlí, zda učinili vše, co si kladli za svoje cíle. Často se stává, že na své otázky nenašli odpovědi. Proto se potřebují svěřit někomu, kdo jim aktivně naslouchá a poskytuje prostor k tomu, aby odpovědi na otázky nalezli sami v sobě.
Jak tedy přistupovat ke starému člověku? Především s úctou. Vážit si druhého znamená respektovat jeho zvyklosti, mít porozumění pro vrtochy stáří. Úbytek zraku a především sluchu často způsobí, že se člověk stahuje do ulity, protože okolí nerozumí. Proto je třeba pomoci starému člověku se zařízením sluchátka, s předpisem nových brýlí. Je třeba se naučit mít tzv. „oko“ pro potřeby starého člověka. Všímat si při návštěvě, co starý člověk jí, kolik pije. Zhoršení paměti je často způsobeno jen tím, že si starý člověk neuvaří, sní jen nějakou „buchtu s kafem“. Pohlídat proto kvalitní jídlo a dostatek tekutin je základem.
Při návštěvách seniorů je dobré povzbuzovat aktivitu, společné cvičení nebo alespoň protažení prospěje udržení pohyblivosti. Starý člověk více sedí, což vede k bolestem zad. Právě tak má sklon méně zvedat při chůzi nohy. Pak stačí malé překážky – prahy, koberečky a pád na sebe nedá dlouho čekat. Sklon k pádům bývá i při užívání „prášků na spaní“. Proto je lépe doporučit večer popíjet např. třezalkový čaj a po ránu zase silnější kávu. Vypití sklenice vody s citronem ráno na lačno zajistí nejen pravidelné vyprazdňování, ale i vitamínový start do aktivního dne.
Důležité je zachování přístupu k informacím vůbec. Nové technologie na starého člověka zatím příliš nemyslí. Přitom právě ony mohou starému člověku pomoci zůstat ve spojení se světem. Zajistit velko-tlačítkový ovladač na TV, zajistit počítač s internetovým připojením včetně trpělivého školitele je obrovská podpora delší samostatnosti.
Všímavým okem můžeme též zjistit potřebu péče o nehty, potřebu koupele, potřebu péče o oblečení, ale i třeba potřebu úklidu. To vše může probíhat během přátelské návštěvy, není třeba hned zajišťovat odbornou profesionální pomoc. Při návštěvách můžeme také společně trénovat paměť – různými kvízy, četbou, ale i vzpomínkami a psaním životopisů.
Zkušenosti z pobytových zařízení pro seniory v posledním roce ukazují na nevhodnost těchto zařízení. Přirozené je zůstat i ve stáří doma. Alespoň františkánským terciářům bychom to mohli umožnit. I člověk upoutaný na lůžko může s přispěním odborné péče zůstat doma. V dnešní době má tzv. domácí zdravotní péče dostatek pomůcek k ošetřování i těžce nemocných pacientů. Často by rodina měla dobrou vůli starat se o své staré rodiče doma, ale požadavky kladené na dceru, syna ze strany zaměstnavatele i povinnosti ve vlastní rodině vytvářejí na děti obrovský tlak. Mluvíme o tzv. sendvičové generaci. A tak velká zátěž je mnohdy důvodem pro umístění starého člověka v pobytovém zařízení. Je potřeba tyto pečující rodiny podporovat.
Od roku 1991 si svět připomíná 1. 10. Mezinárodní den seniorů. Jakoby nám blízký svátek svatého Františka připomínal, že je naší povinností se o své staré spolubratry a spolusestry postarat. Vždyť oni se za nás trpělivě modlí a obětují.
Možná se vám nezdají uvedené informace dost odborné. Ano, jsou to jen základní postřehy, na které když při návštěvě u seniora myslíme, můžeme někdy pomoci, ale vždy potěšit.