Seznámím s rodinou Melcherových a její cestou s Pánem Božím královstvím. Začnu majiteli farmy.

Miroslav Melchera ml.

Pověz mi něco o sobě…

Jmenuji se Miroslav Melcher ml. Je mi 42 let. Bydlíme s rodinou na farmě v Červených dvorcích č.p. 11. Červené dvorce jsou osadou v blízkosti města Sušice, v údolí řeky Otavy a stoupají ve stráni hory Svatobor. Ve  Dvorcích bydleli v malé chalupě od roku 1952 náš děda s babičkou. Já a můj bratr Radek jsme bydleli  s rodiči ve městě Sušice a k babičce jsme jezdili na prázdniny. Později zde bydleli a bydlí i moje rodiče. Ze Sušice pochází i moje milovaná žena Kateřina. Je matkou našich sedmi dětí, Provozujeme domácí sýrárnu v jejímž erbu je františkánské Tau, protože jsme terciáři sv.Františka z Assisi

Podnikáte v soukromém zemědělství. Jak to vlastně funguje?

Sýrárna

Hospodaříme na farmě se svojí manželkou a dětmi a zapojeni jsou aktivně i naše rodiče z obou stran můj bratr Radek a další přátelé.  Sýry vyrábíme z čerstvého bio mléka od našich kraviček, které se pasou na úpatí hory Svatobor. Nekrmíme je ani senáží ani siláží, pouze senem a pastvou z horských šumavských lučin. Sýry vyrábíme ručně, podle vlastní receptury a „ s přidanou hodnotu františkánského pokoje a dobra“ přímo na naší farmě. Jsme křesťanská rodina a veškerý náš život je založený na katolické víře a úctě k lidem. Spoléháme na Pána Boha a v tomto duchu vychováváme i naše děti. Když jsme se stali terciáři sv. Františka, začali jsme se modlit a vyprošovat pokoj a dobro pro nás, naše zákazníky a jejich blízké. Zvolili jsme symbol Tau do našeho firemního loga. Dál se snažíme o františkánskou misii u našich zákazníků – přátel, kteří k nám chodí pro sýry. Jsem šťastný, že Pán zavolal svatého Františka a já ho mohu následovat. Děkuji Bohu i za bratry kapucíny a bratrské společenství, bez kterého by toto následování nebylo opravdové.  Musím dodat že bez rodiny a našich přátel bych nezvládl vůbec nic. Pracujeme naplno šest dní v týdnu. V neděli uděláme jen nejnutnější práce. Neděláme sena ani žně. Jdeme na mši svatou a jsme spolu.

Pastviny

Dvacet let jsme chovali ovce. Považujeme je za biblická zvířata.Ovce nás naučili hodně o sobě i o lidech. O tom co do nás i ovcí vložil Bůh. V roce 2019 zlikvidoval naše ovce vlk. Skončili jsme s jejich chovem a nyní se věnujeme pouze sýrárně. Základem pro mléko je půda o kterou se snažíme co nejvíce starat.. Hnojíme, vápníme, vláčíme. Tráva ovlivňuje chuť a kvalitu mléka. Záleží také na vodě, kterou z nebe dostáváme od Boha. Drny je však třeba také jednou za nějaké období zorat a znovu zasít, aby kvalita luk rostla. Stádo krav má přibližně 15 až dvacet krav plemena Chester, které je pro výrobu sýrů ideální. Dojíme ráno a večer. Máme i pár jalovic a býků k výkrmu a porážce. Telatům se daří opravdu dobře. Každou krávu známe a některá mají i jména. Od jara do podzimu se krávy pasou. Přes zimu jsou ve stáji, kde jsou krmeny senem. Přikrmujeme je mačkaným obilím z vlastní produkce. Slámu kravám podestýláme. Z ní je pak kvalitní hnůj. A tak vzniká uzavřený koloběh přírody stvořené Bohem. Pastevní zvonce na kravách posílají děkovný vzkaz Bohu a zároveň připomíná švýcarský způsob pěstování a pomáhá k jejich lokalizaci. Krávy jsou každý den v kontaktu s hospodářem a tak mezi nimi vzniká blízký vztah.

Pověz nám Mirku něco o své cestě k víře a k následování sv. Františka

Vyrůstal jsem v nepraktikující polověřící rodině. Chodili jsme jen jednou za rok na půlnoční. V mých sedmnácti letech mě Pán povolal skrze „nehodné“ přijetí jeho Nejsvětějšího Těla při velikonoční vigilii, na kterou jsem toužil jít.

Následoval křest v 18 letech, který mi otevřel dveře do života plného posvátných tajemství. A dobrodružství : první zamilovanost do Pána a jeho církve a nakonec láska s mojí budoucí ženou. Když jsme jednoho jarního dne šli kolem kapucínského kostela řekli jsme si s Kateřinou, že požádáme bratra kapucína, který byl tehdy v klášteře sám, o přípravu na manželství. Po přijetí nás začal připravovat s přestávkami dva roky. Tam jsem poprvé slyšel o terciářích. Na můj dotaz, co všechno mám udělat, abych se stal terciářem mě otec kapucín odpověděl: „spíš se ptej, kolik milostí obdržíš.“

V roce 2001 jsme se stali s Katkou manželé a začali jsme hospodařit. Nejprve jsme měli pár oveček. Tedy spíše Mirek je jako hobby pásl na louce jeho rodičů a u souseda.  V roce 2005 se náš soused rozhodl prodat dům a tak jsme si i my mohli koupit první vlastní pozemky i s bydlením. V té době už probíhala naše příprava na manželství a možnost bydlet ve Dvorcích, ale ne s rodiči jsme brali jako zázrak. Svatbu jsme měli v roce 2007. Založili jsme farmu. Táta už měl tři kravky a my chov ovcí, které jsme pásli v národním parku Šumava. Život, který s rodinou vedeme, je opravdu velmi náročný. Každé dítě, které nám bylo dáno je pro nás nezaslouženým darem.

Bratři kapucíni potom v roce 2007 přišli do Sušice natrvalo. Pro mne a mojí ženu bylo samozřejmé, že jsme jim byli nablízku. Vzájemné vztahy byli a jsou výborné a tak, když se začalo znovu obnovovat místní bratrské společenství sekulárních františkánů, vstoupil jsem do něho se svojí rodinou ve veliké radosti.  Řeholní sliby jsem složil 4. října 2014.

Mám od dětství rád příběhy a tenhle ovlivnil mé myšlení: : Jeden sedlák zemřel a u nebeské brány na něj čekal sv. Petr. Sedlák se Petra zeptal, zda může vstoupit do nebeského království. Petr však zavrtěl hlavou – ne. Sedlák sklopil hlavu a přemýšlel a zeptal se: proč nemohu vejít? Neudělal jsem nic zlého, a když ano, tak jsem se snažil to hned napravit. Chodil jsem do kostela, byl věrný své ženě a ve víře jsem vychoval naše děti. Pracoval jsem poctivě. Petr však znovu zavrtěl hlavou. Sedlák byl smutný a znovu se snažil obhajovat. Pomáhal jsem chudým, staral se o umírající rodiče. Petr promluvil: Vím, že jsi dobrý člověk, ale nemohu tě pustit dovnitř, proto to svíráš ve své ruce. Sedlák otevře dlaň a tam má malou hrudku své půdy. Petře dovol mi si jí vzít na památku sebou. Vždyť je z nejlepšího pole, které mne živilo. Petr však odvětil: Každý kdo chce vejít, musí vše na zemi opustit. A to je poselství pro všechny kdo se na zemi sžili s půdou, kdo s ní s láskou pracovali. I já dnes už na zemi musím volit mezí věcmi, které se dotýkají nebe a podnikáním. Jsem přece jen správcem svěřené půdy. Ale jsem také správcem svých slibů. Totiž slibu mé ženě v kostele a dětem při jejich křtu. Snad mi jednou řeknou: byls dobrým manželem otcem a také dobrým sedlákem. A až půjdu k nebeské bráně doufám, že dokážu pustit ze své dlaně i kus půdy, která nás živila.

Jak vidíš budoucnost Sekulárního františkánského řádu v ČR?

 Po dvou volebních obdobích, kdy jsem sloužil jako ministr společenství, se nyní učím být „obyčejným terciářem“ a zároveň se snažím novou radu podporovat. Vidím velikou moudrost v rozhodnutí konat jednou za tři roky volební kapitulu, kde může dojít ke změně. Ti, kteří společenství mnoho let táhli si mohou odpočinout a zároveň mohou okusit, že jsou nahraditelní a že nyní se sami mají nechat vést někým jiným, často méně zkušeným někdy i profesně mladším členem MBS. To nutně vede k pokoře a objevení krásy františkánství. Osobně jsem za tu zkušenost velmi rád. 

      Společenství po několika letech od založení (8 let) dozrálo a usadilo se. To přináší svá pozitiva i negativa. Pozitivní je, že ve vnitřním životě si členové, kteří pravidelně chodí na společenství, osvojili řád a jeho strukturu. Setkáváme se každý týden, kdy první setkání je po pravidelné modlitbě breviáře adorace, druhý týden evangelium, třetí sdílení a čtvrtý formace. Tato struktura je životaschopná, ale i ta je limitována negativy svých členů, kteří na společenství nechodí a nechávají vše na radě a pár skalních členech. Myslím, že to prožívají v mnoha obměnách všechna společenství. Výmluvy všeho druhu známe. Žijeme v době, která je taková, jaká je. Největší problém je v přijetí služby, trvale a věrně, bez zadních vrátek. Toto je problém současné krize duchovních povolání, manželství, otcovství a mateřství, i světských profesních povolání.

 Budoucnost našeho řádu vidím ve stále obnově a touze mít čisté srdce ochotné ke službě a k tomu, co jsme dobrovolně přijali. Náš františkánský slib, který jsme slíbili před Bohem a jeho církví plnit, má všechny zdroje, které potřebujeme, abychom mohli žít naplno a nemuseli duchovně „živořit“. Je to jako v zemědělství, v kterém žiji. Když něco nepřijímá vodu, živiny a nemá životní prostor, chřadne a umírá. Stále poznávám, jak dobrotivý Bůh vložil do vší přírody řád, který když člověk pozná, tak v něm může dobře žít a konat s Boží milosti dobro.

Evangelizace

      A ještě jedno je třeba pro náš řád. To je stálá evangelizace. Z duchovního bohatství našeho srdce se vydávat k ostatním a zvát je mezi nás. I když nepřijdou, či odmítnou, nevadí. Naše víra tím ožívá, náš duchovní strom je tím okopán a jemně zavlažen, můžeme díky tomu pustit hlubší kořeny do Boží moudrosti a prozřetelnosti. Touha stále vydávat druhým svědectví je nezbytná. Jinak budeme živořit, stárnout a umírat. Každý z nás má ve svém okolí lidi, které zná a může je oslovit, ale je tu to „ale“. Ale on každý sám musí žít naplno s Bohem, aby mohl nejenom oslovit, ale i doprovázet a dlouhodobě být nablízku svému bližnímu a to je lidsky těžké. Když se ten dotyčný, kterého jsme oslovili, doprovázeli a který „nás stál tolik námahy a času“ rozhodne odejít a vše jakoby bylo ztraceno, nezbývá než s láskou obejmout sestru pokoru a dobrořečit Pánu. V tom všem může pomoci zdravé a živé MBS. Dobře se o tom mluví, ještě lepší se o tom píše, ale úplně nejtěžší je to žít a v tom je ta pravá františkánská radost.  

Manželka Kateřina Melcherová

Jaká byla Katko tvoje cesta s Pánem?

Narodila jsem se v Sušici v roce 1983. Moje maminka se rozvedla v roce 1987 a v 15.7.1989 se znovu vdala v kostele, kde jsem byla tentýž den se svou mladší sestrou pokřtěná. Můj nový tatínek nás adoptoval. V první třídě mě rodiče přihlásili na výuku náboženství a já se zeptala proč. Rodiče mi řekli, že jestli chci, mohu věřit v Boha, je to na mě a já odpověděla:“ Tak jo. Zkusím to“. Rodiče nechodili do kostela a nemodlili se s námi, jen dohlíželi na nás, jestli chodíme a modlíme se a později, jestli jdeme ke svátosti smíření. Do kostela jsme chodily se sestrou sami a nebo s rodiči mé maminky. V deseti letech jsem začala mít panický strach ze tmy, kdy si se mnou nikdo, ani odborníci, nevěděli rady. Nikdo mi nedokázal vysvětlit, jak reálný je duchový svět a nikoho nenapadlo mě vzít ke knězi. Až ve dvanácti letech na skautském táboře jsem dostala milost od Pána a já prožila nádhernou chvíli s Pannou Marií, od té noci jsem měla v duši klid, už jsem se vůbec nebála a Panna Maria se stala mojí milující Maminkou.

Pak přišlo manželství a sedm dětí…

Ve svých sedmnácti letech jsem poznala svého nynějšího manžela Miroslava Sebastiana a můj duchovní život nabral čerstvý vítr do plachet. Po pár letech „randění“ jsme požádali našeho zpovědníka bratra kapucína, jestli by nás mohl připravit na svátost manželství. Během těchto dvou let přípravy nás začalo přitahovat františkánství, ale nejbližší společenství bylo v Plzni. Začali jsme hospodařit a bylo těžké do Plzně dojíždět. Kapucíni byli našimi blízkými přáteli a náš život byl s nimi velmi spjat. Bylo pro mě velikou radostí, když jsem stihla složit řeholní sliby 4. října 2014 a hned na to 10. října 2014 nám Pán požehnal naším čtvrtým děťátkem,  Aničkou.

Jak se daří velké rodině na farmě?

Dnes už máme s Mirkem  sedm dětí. Jmenují se: Kačka(2008), Eliška (2010), Honzík (2013), Anička (2014), Josífek (2017), František(2021) a Jakoubek (2022). Kačka a Eliška už pomáhají v sýrárně. Honzík už chodí s taťkou na hospodářství. Jinak všichni děti pomáhají se dřevem, zahání a vyhání krávy, hlídají Františka a zapojují se s pracemi v domácnosti. Všichni moc rádi vaří. Pro mnoho lidí jsme trochu exotičtí v dnešní době. Bez pomoci širší rodiny se neobejdeme.

Oba tátové nám pomáhali při boření domu 2012 a pak později Katky otec pomáhal vařit a prodávat v sýrárně. Dnes  už jen příležitostně (když je nutnost) si jede „užít“ na trh (je mu tam mezi lidmi dobře). Mírovo otec se zapojil do prací kolem dobytka  a dodnes v tom pokračuje. Většinou dojí večer a o sobotě ho vystřídá Mírovo bratr Radek, protože Míra je na trhu. V neděli zase my a děda.

Velmi si vážíme Boží pomoci.  Naše hospodaření je pod záštitou svatého Františka a v logu máme Tau.  Modlíme se za lidi, kteří k nám chodí a svým životem svědčíme o naší víře a františkánství. To je naše evangelizace. Jsem Bohu vděčná, za naše společenství a bratry kapucíny, kteří jsou nám velikou oporou.

Jak bys popsala radosti i strasti podnikání?

Náš život považujeme s Mirkem za naší řeholi. S manželem jsme byli naposledy na opravdové dovolené v zimě 2007 a od té doby jsme na hospodářství a máme děti. Ráno – večer dojení, kde jsme nezbytní, a jelikož jsme začínali z ničeho, pořád veškeré finance investujeme do podnikání. Žijeme skromně  a od roku 2005 téměř úplně žijeme spoléháním se na Boží prozřetelnost. Díky tomu, jsme také pochopili důležitost desátků. V tomto ohledu jsme zažili mnoho zázraků, dobrodružství a i napětí do poslední minuty, např. splátky, na kterou jsme neměli. Podpora našich přátel z farnosti. Je to náročné, učí nás to pokoře, ale spoléhání se na Pána, nás stále udržuje v živé víře a jsme velice vděčni Bohu za jeho nesmírné požehnání. Modlíme se a jsme vděčni za všechny lidi, co nám pomáhají jak modlitbou nebo prakticky a přejeme jim, aby jim to Pán odměnil životem věčným. 

Mirek Melcher starší –  otec  Mirka Melchera ml.

Mohl bys přiblížit tvůj vstup do Sekulárního františkánského řádu?

Když se mám zamyslet nad tím co mne přivedlo ke vstupu do SFŘ pak musím vzpomenout na to situaci, když za mnou přišel můj syn Míra a řekl, že chce vstoupit do SFŘ. Tehdy jsem o tom začal poprvé přemýšlet.. Znal jsem bratry z kláštera v Sušici a dost často jsme se navštěvovali. Tehdy zde byla parta kolem bratra Františka OFMCap  a všichni mi byli velmi blízcí. Začal jsem hlouběji přemýšlet v čem vlastně spočívá jejich spiritualita, protože se mi zdálo, že jsou to naprosto normální lidé, kteří žijí opravdový  život, jen se od nás liší oblečením a tím, že bydlí v klášteře. Potom bratr František odešel a spolu s ním jeho společníci a přišel bratr Serafín OFMcap. Ten se rozhodl, že založí místní bratrské společenství v Sušici a to byl pro mne signál, že i já mám zkusit, jestli to není cesta pro mne. Františkánská spiritualita mi byla blízká svojí radostností a přímostí přijímání evangelia. A tak jsem byl u toho, když nás začal formovat bratr Luboš Kolafa z Národní rady SFŘ. Potom jsem, spolu s dalšími, včetně mé manželky Věrky a mého syna Miroslava s manželkou Katkou, složil věčné sliby. Jak šel čas tak stále více chápu, že to byla pro mne velmi šťastná volba. Měl možnost poznat  jak v životě působí Duch svatý. Pochopil jsem, že mne Bůh zavolal do služby. Zpočátku jsem to nechápal, ale odevzdal jsem mu to a on mne začal vést. Tak mi umožnil, abych mohl neustále žasnout nad krásou  stvoření a velikostí našeho Boha.

Na první i druhé volební kapitule jsi byl zvolen formátkem. Jak jsi službu formátora prožíval?

Zaměřil jsem se na osobní kontakt mezi mnou a  těmi, které jsem formoval. Hledal jsem, co by bylo pro ně z bohatého formačního materiálu užitečné. Zaměřil jsem se na vzájemnou důvěru a lásku ve společenství. Myslím, že pokud se toto daří, společenství funguje. Ve společenství potřebujeme charizmatické lidi. Lidi napojené na Ducha Svatého. Lidi, kteří se nechají Duchem vést. Jenže to se  nedá  naučit, to se dá jen vymodlit a působením  svým příkladem. Trochu mi jako řádovému členu SFŘ chybí kontakt s okolními MBS. Žijeme v oblasti, kde jsme v podstatě sami. Do Plzně je to 80 km. Do Sokolova 185 km. Do Prahy 165 Km. Do Jindřichova Hradce 140 Km. Nevím jak zařídit, abychom byli častěji v kontaktu s ostatními a s Národní radou. Kromě setkáních které národní rada plánuje. Myslím si totiž, že budoucnost řádu  je závislá na časté  komunikaci a na osobních setkávání.

Na závěr kontakty:

Se souhlasem farmářů jsme vložil i kontakty. Možná se budete chtít zeptat na něco přímo. Možná ti co mají podobné starosti se ozvou pro povzbuzení…

melchermiroslav@seznam.cz   film o farmě najdeš zde : https://www.youtube.com/watch?v=e9m87DGSgnc

Mirek Melcher : 728 477 622, Katka Melcherová: 728 817 271

Sestavil Luboš Kolafa OFS z Plzně