Týden čtyřicátý sedmý: Pocta Dr. Barbaře Holmesové
Dr. Barbara Holmesováve své knize Race and the Cosmos (Rasa a vesmír) rozšiřuje hledání spravedlnosti a osvobození na kosmickou úroveň.
udělejme skok vpřed v naději na osobní a komunitní uzdravení
Jazyky fyziky a kosmologie nabízejí mocné analogie, které odhalují naši kosmickou a duchovní identitu a posilují naši kolektivní tvořivost. Jedno je jisté: Ačkoli se z této svízelné situace nemůžeme dostat rozumem, můžeme vesmíru dovolit, aby nám prostřednictvím nás odhalil svá tajemství. Můžeme společně rozjímat a uvažovat. Můžeme rozšířit svůj duchovní a kosmický slovník a nechat tajemství života proniknout do každé buňky. Čekali jsme dost dlouho. Je čas udělat transcendentní skok vpřed v naději na osobní a komunitní uzdravení i společnou kosmickou budoucnost. [1]
Holmes pokračuje:
Vesmír vypráví úplně jiný příběh než je náš – že vše je zakomponováno do všeho…..
Jakékoli společenství, které vybudujeme na Zemi, bude jen malým modelem vesmíru, jehož společenství zahrnuje miliardy hvězd a planetárních systémů. Jsme sami? To nevíme, ale pokud nevíme, jak se stát společenstvím s naším vlastním druhem, jak máme najít harmonii s ostatními formami života ve vesmíru? Naše představy o společenství začínají roztříštěností, odlišností a nesourodostí, která hledá celistvost.
Naše milované společenství je pokusem slepit odlišné kultury, jazyky a etnické kořeny do jednoho vzájemně oddaného celku. Vesmír vypráví úplně jiný příběh – že vše je zakomponováno do všeho…..
Jazyky nové fyziky a kosmologie zavrhují mechanistické chápání vesmíru
Přestože jazyky nové fyziky a kosmologie zavrhují mechanistické chápání vesmíru ve prospěch potenciálu, milujeme řád. Vidíme ho tam, kde neexistuje, a vnucujeme ho prostřednictvím našich vyprávění. Vše, co děláme, skrývá jednotu, která se zdá být našemu životnímu prostoru vlastní. Fotografujeme předměty, které se zdají být mimo nás, vymezujeme národní hranice, sbližujeme se s přáteli a rozcházíme se s nepřáteli, dáváme a přijímáme ve zdánlivě úhledných sekvenčních balíčcích života a zkušeností…..
Společenství může být souhrnem minulých, současných a budoucích očekávání a zklamání.
Možná způsobem, kterému zatím nerozumíme, je boj za spravedlnost na mnoha frontách ztělesněním celku – ztělesněním celistvého a nefragmentovaného společenství. Toto společenství … by nebylo logickým vyústěním progresivních hnutí směřujících ke zjistitelnému vnějšímu cíli, ale bylo by souhrnem minulých, současných a budoucích očekávání a zklamání. Pak se společenství nazvané milované stává vším, co si můžeme i nemůžeme představit, vším, co leží za horizontem chápání, ale je nám k dispozici jako součást matrice celistvosti…..
Bůh tvoří a uspořádává vesmír, ale nedělá to sám
Jsme jedno a naše války a rasová rozdělení nemohou porazit celistvost, která leží těsně pod horizontem lidského vědomí….. Rozmanitost nemusí být funkcí lidského úsilí nebo spravedlnosti. Možná je to jen moře, ve kterém plaveme. Zavést spravedlivý řád v lidských společenstvích znamená znovu získat pocit jednoty s božskými a kosmologickými aspekty životního prostoru. Jak naznačuje znalec Hebrejského písma Terence Fretheim, promluva „Nech nás“ v Genesis [1,26] je vyjádřením Božího společenství. Bůh tvoří a uspořádává vesmír, ale nedělá to sám. [2]
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Barbara A. Holmes, preface to Race and the Cosmos: An Invitation to View the World Differently, 2nd ed. (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2002, 2020), 19.
[2] Holmes, Race and the Cosmos, 194–195, 196; Terence E. Fretheim, God and World in the Old Testament: A Relational Theology of Creation (Nashville, TN: Abingdon Press, 2005), 42–43.
Image credit and inspiration: Unknown, Dr. Barbara Holmes Headshot (detail), photo, United States. Click here to enlarge image.