Čtyřicátý pátý týden: Boží láska v nejistých časech
Modlit se znamená praktikovat postoj radikální důvěry v Boží milost – a podílet se na snad nejradikálnějším pohybu ze všech, kterým je pohyb Boží lásky. -Richard Rohr
Věrná důvěra v Boží lásku vede otce Richarda k modlitbě i k činům.
Modlit se za solidaritu a spravedlnost
Často jsem říkal, že jsme v roce 1987 založili Centrum pro akci a kontemplaci, aby se stalo místem integrace mezi akcí a kontemplací. Představoval jsem si místo, kde bychom mohli učit aktivisty sociálních hnutí modlit se – a povzbuzovat lidi, kteří se modlí, aby žili solidárně a spravedlivě. Jak jsme vysvětlili v publikaci našeho centra
Radikální milost v roce 1999:
Dříve se akce a kontemplace považovaly za vzájemně se vylučující, ale my jsme věřili, že je třeba je spojit, jinak by ani jedna z nich neměla smysl. Cítili jsme, že se snažíme být radikální v obou významech tohoto slova, současně zakořenění v tradici i odvážně experimentální….. Věřili jsme, že … síla být skutečně radikální vychází z úplné důvěry v Boží milost a že taková důvěra je nejradikálnějším možným činem. [1]
Modlitba pro jeden společný dům
Kontemplativní modlitba nám umožňuje stavět vlastní dům. Modlit se znamená objevit, že v našem domě je Někdo jiný, a poznat, že to vůbec není náš dům. Pokračovat v modlitbě znamená nemít žádný dům, který by bylo třeba chránit, protože existuje pouze Jeden dům. A ten Jeden dům je domovem každého z nás. Jinými slovy, ti, kdo se modlí ze srdce, ve skutečnosti žijí ve zcela jiném světě. Rád říkám, že je to svět prosycený Kristem, svět, kde je hmota inspirována a duch vtělen.
Politika modlitby
V tomto světě je vše posvátné a slovo „skutečný“ nabývá nového významu. Svět se má před takovými staviteli domů na pozoru, protože naše loajalita bude ležet ve velmi odlišných směrech. Budeme zcela odlišnými druhy občanů a stát nebude tak snadno závislý na našem pozdravu. Taková je politika modlitby. A zřejmě proto jsou skutečně duchovní lidé vždy hrozbou pro politiky jakéhokoli druhu. Chtějí naši věrnost a my jim ji už nemůžeme dát. Náš dům je příliš velký.
Život v politické svatosti
Má-li mít náboženství a věřící lidé tváří v tvář masivnímu obchodování se smrtí a popírání této doby nějakou morální důvěryhodnost, musíme s velkým spěchem přejít k životu v politické svatosti.
To je moje teologie a moje politika:
Zdá se, že Bůh miluje život: Stvoření se nikdy nezastaví.
Budeme milovat, tvořit a udržovat život.
Zdá se, že Bůh je láska – trvalá, trpělivá.
Budeme hledat lásku a důvěřovat jí ve všech jejích polidšťujících (a tedy i božských) podobách.
Zdá se, že Bůh miluje rozmanitost mnoha rysů, tváří a forem.
Nebudeme se bát druhého, ne-já, cizince u brány.
Zdá se, že Bůh miluje – je– krásu: Podívejte se na tento svět!
Ti, kdo se modlí, to už vědí. Jejich vášní bude krása.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Mary Vineyard, “In the Beginning,” Radical Grace, special edition (December 1999).
Adapted from Richard Rohr, “Prayer as a Political Activity,” Radical Grace 2, no. 2 (March–April 1989).
Image credit and inspiration: Aaron Burden, Untitled (detail), 2016, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. When will this water drop? We don’t know what will happen but Love is with us regardless.