Týden čtyřicátý první: Tanec s božským ohněm
V nadcházejícím podzimním čísle časopisu ONEING se Dr. Jacqui Lewisová zamýšlí nad bohatou historickou tradicí tance v afroamerické kultuře:
tančili kruhový pokřik, dokud nás nezasáhl Duch
Zotročení Afričané tančili džubu nebo hambon, protože na plantážích nesměli bubnovat, a používali své ruce a těla k vytváření zvuku, aby se uzemnili ve své radosti, která byla odporem. Naši lidé stepovali, spojovali irský tanec, britský clogging a západoafrický tanec, vytvářeli něco nového ve svých podmínkách ze starého a nového materiálu, něco jako quilting. Po sběru bavlny jsme tančili kruhový pokřik, dokud nás nezasáhl Duch a nepřipomněl nám, že umíme vzlétnout do nebe. Černoši přinesli naše tance z Nigérie, Ghany a Trinidadu a proměnili je v charleston…..
Tanec byl místem setkání s Bohem, místem nácviku svobody
Žádná tragédie, žádný smutek ani ztráta nemohly tanec zastavit. Tanec byl místem setkání s Bohem, místem nácviku svobody, za kterou jsme se modlili. Tanec s Bohem jako partnerem byl aktem prorockého odporu, vzdorem proti otroctví, nástrojem osvobození.
Lewisová popisuje, jak Bůh podporoval její společenství Middle Collegiate Church poté, co požár zničil jejich svatyni:
Stačilo se jen opřít o věčnou náruč
Byli jsme ubití COVID, smutkem a nesnesitelnou bolestí z rasového teroru v našem národě, ale věděli jsme, že Bůh je schopen udělat víc, než jsme mohli žádat nebo si představit. Zvládli jsme to, protože jsme měli oči upřené na našeho partnera. Měli jsme uši naladěné na volání v našich životech a věděli jsme – v našem utrpení – že ho nezpůsobil náš Bůh. Věděli jsme, že můžeme každý rok tančit na místě požáru a složit svá břemena, protože žádný Bůh nechce utrpení, které požár způsobil, protože žádný Bůh, který nás miluje, by náš zármutek nenavrhl. Věděli jsme, že náš partner umí tančit, že nás dokáže provést obtížným terénem. Stačilo se jen opřít o věčnou náruč…..
Věděli jsme, že záměrem našeho tanečního partnera je, aby svět vzkvétal
Věděli jsme, že záměrem našeho tanečního partnera je, aby svět vzkvétal. Věděli jsme, že požár nezpůsobil Bůh, stejně jako požáry rasové nespravedlnosti, požáry ekonomické nerovnosti a požáry, v nichž jsou pohlaví, sexualita, náboženství a věk důvodem útlaku a násilí…..
Lewis zdůrazňuje naše partnerství s Bohem v tanci vytváření nového světa:
Co když Bůh se vším nemanipuluje, ale touží po našem partnerství
Musíme vytvořit choreografii nového teologického chápání Boha. Co když Bůh přece jen neorganizuje vesmír naším jménem? Co když Bůh místo toho pozoruje, naslouchá a čeká – čeká na naše volby, naše rozhodnutí, naši schopnost udělat ze světa a našich životů to, co chceme? Co když Bůh se vším nemanipuluje, ale touží po našem partnerství? Co když Bůh chce, abychom s nimi tančili?
A co když je Bůh ochoten následovat naše vedení? Jak by vypadal život a jak bychom se orientovali v časech horké kaše, kdybychom cítili vlastní moc utvářet svět?
Přečtěte si tuto meditaci na webu cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Jacqueline J. Lewis, “What If We Dance? Prophetic Theology for Hot-Mess Times,” Oneing 12, no. 2, The Path of the Prophet (Fall 2024): 59–60, 61. Soon available in print and PDF download.
Image credit and inspiration: Nah, Untitled (detail), 2018, photo, Iran, Unsplash. Click here to enlarge image. Dancing with a Divine Partner is an intuitive dance: step by step we learn when to take initiative and when to receive, when to sway, when to breathe, when to pause.