Týden čtyřicátý první: Tanec s božským ohněm
Členka fakulty CAC Dr. Barbara Holmesová zdůrazňuje Boží výzvu k radosti a partnerství za všech okolností:
Vnitřní oheň
Jsme zrozeni s vnitřním ohněm. Věřím, že tento oheň je Bůh v nás. Je to neuhasitelný, božský oheň. Zahřívá nás, povzbuzuje a občas nás vyzývá k tanci.
Radost
Předpokládejme, že u vchodu do nebe je váha – ne váha na vážení dobrých a špatných skutků, ale váha na měření radosti. Předpokládejme, že o našem přechodu do příštího života nebude rozhodovat počet zachráněných duší, kázání nebo snaha o svatost. Stačí radost.
Nebuďme pochmurní
Stali jsme se velmi pochmurnými křesťany ve velmi pochmurné době. Ne že bychom se neměli o co starat. Jsou tu války, přírodní katastrofy, deficity, narušené vztahy a viry. Ale uprostřed toho všeho jsme radostným Bohem a radostným Spasitelem povoláni k radosti. Hierarchie se vždy bály tančícího, radostného Ježíše. Nemají takový strach z institucionálního Krista, ale bojí se tohoto živého, zpívajícího Ježíše, který umí boogie, který zpívá až do Getseman a vypráví vtipy. Vzpomínáte si na ten, který vyprávěl farizeům o velbloudovi a uchu jehly?
Bez ohledu na okolnosti jsme povoláni k radosti.
Holmes vypráví příběh, který je příkladem překvapivé radosti, kterou lze nalézt v solidaritě a boji:
Radost ze solidarity
Před několika lety v prosinci jsem vzala skupinu dvanácti seminaristů různých ras a vyznání do mexického města Nogales v Sonoře….. V útulku pro migranty si malý muž přijde pro polévku. Jmenuje se Manuel. Říká nám, že se dnes v noci chystá přejít poušť do USA. Nemá žádnou práci. Netuší, jak je to daleko a jak je poušť smrtelně nebezpečná. Má na sobě tenkou bundu. V tenkých teniskách má holé nohy. Když vidí, jak mu jeden člen naší skupiny podává misku horké polévky, usměje se.
Někdo si všimne špinavých obvazů na jeho noze. Studenti beze slova pokleknou, aby mu nohy umyli a obvázali. Natírají mu nohy mastí a tiše se modlí za jeho bezpečí. Pomazávají tohoto člověka, který je považován za nejmenšího v království, ale kterého Bůh miluje.
Odchod do pouště
Pak mu Sam, velmi urostlý muž, sundá své obrovské ponožky a podá mu je. Manuelovy oči tančí radostí, když si Samovy ponožky natahuje. V kruhu se naposledy modlíme a žehnáme si navzájem. Manuel odchází do pouště, kterou miluje Ježíš a kterou Samovy ponožky trochu zachránily před zimou. V tichu, které následuje, se neobtěžujeme debatovat o otázce nelegálního přistěhovalectví nebo o tom, zda by problém na hranicích vyřešilo dočasné pracovní povolení. V duchu vidíme jen Samovy ponožky, bílé, obnošené a nabídnuté v pravý čas. Nevíme, jestli se Manuel dostane do USA….. Víme ale, že ať se stane cokoli, jeho nohy budou v teple, a to je stejně dobré jako tanec na světě.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Adapted from Barbara Holmes, 2024 Daily Meditations Theme: Radical Resilience: Dancing with Divine Fire, Center for Action and Contemplation, video, 10:09.
Image credit and inspiration: Nah, Untitled (detail), 2018, photo, Iran, Unsplash. Click here to enlarge image. Dancing with a Divine Partner is an intuitive dance: step by step we learn when to take initiative and when to receive, when to sway, when to breathe, when to pause.