František a Klára

Život podle blahoslavenství

Čtyřicátý týden: Dychtivý milovat

Otec Richard chápe františkánský slib chudoby prostřednictvím Františkova závazku žít podle evangelia. 

Chudoba františkánů

František zpočátku nepotřeboval pro své bratry žádná pravidla, žádný kodex chování. Úplně mu stačilo Ježíšovo Kázání na hoře a jeho pokyny učedníkům. Když František četl Ježíšovu inaugurační řeč, viděl, že výzva k chudobě stojí hned na začátku: „Jak blahoslavení jsou chudí v duchu!“ Od té doby František při čtení evangelia považoval chudobu za „základ a strážce všech ctností“. [1] Ostatní ctnosti dostávají království až v příslibu, chudoba je jím však obdařena již nyní a bez prodlení. „Jejich je nebeské království“ (Mt 5,3). [2] 

Duchovní učitelka Mirabai Starrová se dělí o několik příkladů, jak František žil podle Ježíšových blahoslavenství:

Modlitba a služba

„Blahoslavení, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“ (srov. -Matouš 5,6)

František inspiroval své následovníky, aby toužili po osvobození svých bratří a sester stejně vášnivě, jako oni sami toužili být svobodní. Byl vzorem duchovní cesty, která spojovala soukromou kontemplativní modlitbu s aktivní službou ve světě. 

sloužil láskyplně všem

František se sice mohl snadno stát respektovaným vůdcem úspěšné mnišské komunity, vzdálené od rozptýlení společnosti, ale místo toho se rozhodl ponořit se do chaotického lidského života, kde byl často odsuzován jako ostuda vyšší společnosti, z níž pocházel. Místo aby přijal tradiční obdarování, žebral František a jeho následovníci na ulicích o chléb, cihly a dříví. Staral se o nemocné a pečoval o sirotky. Postavil se proti útlaku všude, kde se s ním setkal, ale dělal to tak láskyplným způsobem, že pro úřady nepředstavoval žádnou zjevnou hrozbu, a tak se mu podařilo obrátit je na svou stranu…..

„Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.“ -Matouš 5,10

živé nasazení pro Kristovo učení o lásce

František začal i skončil své řeholní povolání jako oběť odsouzení a odmítnutí. Když se poprvé vzdal života v pohodlí a lehkosti a vydal se na ulici, aby žil mezi chudými a žebral o své nejzákladnější potřeby, lidé v Assisi mu zabouchli dveře před nosem a nazvali ho bláznem. Několikanásobná zrada mu zlomila srdce, ale zároveň mu otevřela cestu k přijetí nejvyššího daru od Krista: účasti na jeho umučení skrze stigmata. Celé spektrum Františkova života – od radostného vyvýšení Pána až po zdrcující sebezapření – odráželo jeho živé nasazení pro Kristovo učení o lásce…..

Cesta lásky může být trýznivá

Cesta lásky může být trýznivá. Není to cesta pohodlí. Vyžaduje bdělost a kázeň, abychom mohli mluvit za ty, kdo nemají hlas, a odvahu přijmout důsledky zvonění, které prolomí kouzlo samolibosti. Přesto jsou plody takové činnosti sladké. Jsou to plané plody, které přinášejí hojnost – dost na to, aby nasytily celé království, a to přímo tady na zemi. [3]

Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org. 

Translated with DeepL.com (free version)

Prameny:

[1] Prologue to Sacred Exchange between St. Francis and Lady Poverty, in Francis of Assisi: Early Documents, vol. 1, The Saint (Hyde Park, NY: New City Press, 1999), 529. 

[2] Adapted from Richard Rohr with John Bookser Feister, Hope Against Darkness: The Transforming Vision of Saint Francis in an Age of Anxiety (Cincinnati, OH: St. Anthony Messenger Press, 2001), 111.   

[3] Mirabai Starr, Saint Francis of Assisi: Brother of Creation (Boulder, CO: Sounds True, 2007, 2013), 22–23, 27–28. 

Image credit and inspiration: Dimitri Kadiev, Be Praised—mural of Francis and Clare on the side of the CAC (detail), photo of paint on adobe wall. Click here to enlarge image. This mural art on the outside of the CAC represents Francis’ love and acceptance of life in its varied and diverse manifestations.