Třicátý osmý týden: Být mírem, vytvářet mír
Otec Richard klade důraz na vnitřní proměnu, která je nezbytná pro dílo míru:
Respektovat ty s nimiž nesouhlasíme
Evangelium není o tom být milý; je o tom být čestný a spravedlivý, a tyto dvě věci svět nemá příliš rád. Naším úkolem je naučit se být čestní, ale s láskou a úctou. Dr. Martin Luther King Jr. nás učil, že dříve než vyjdeme svědčit o spravedlnosti, musíme se ujistit, že dokážeme milovat a respektovat ty, s nimiž nesouhlasíme.
Prostřednictvím modlitby a kontemplace se měníme zevnitř
Představte si, jakou odevzdanost potřebují ti, kteří byli po stovky let utlačováni, aby mohli nadále pokojně pracovat pro spravedlnost. Upřímně řečeno, nevím, jak to někdo může udělat bez rozjímání. Jak se dostaneme na ono hluboké místo, kde nechceme veřejně odhalovat, ponižovat nebo porážet své odpůrce? Když nás někdo zraní, chceme mu to vrátit. Je to přirozený obranný mechanismus našeho ega. Prostřednictvím modlitby a kontemplace se měníme zevnitř – z pozice moci do pozice zranitelnosti a solidarity, což postupně vše mění.
Kontemplace podkopává ego
Skutečná kontemplace je tou nejpodvratnější činností, protože podkopává to jediné, co obvykle odmítá ustoupit – náš přirozený individualismus a narcismus. Jakmile se osvobodíme od svého narcismu, který si myslí, že jsme středem světa nebo že svá práva a důstojnost musíme hájit před právy a důstojností ostatních lidí, můžeme konečně žít a jednat spravedlivě a pravdivě.
John Dear popisuje, jak je důležité spojit se s naší základní identitou Božích dětí:
Kontemplace nás otevírá Duchu Božímu
Mírotvůrci napříč dějinami svědčí o potřebě tiché meditace, pokud chceme žít nenásilným životem v míru. Podle Lukášova vyprávění začíná [služba] nenásilného Ježíše tím, že sedí v tiché modlitbě u řeky Jordán. V tomto tichém čase kontemplativního naslouchání a otevření se Duchu pokoje uslyšel, že je Božím miláčkem [Lk 3,21-22]. V tomto posvátném prostoru byl schopen vzít si toto poselství k srdci a prohlásit tuto pravdu za jádro své identity.
V kontemplaci musíme dát Bohu svolení, aby nás miloval, pojmenoval nás a nárokoval si nás.
Stejně jako nenásilný Ježíš, i my se musíme v tichém rozjímání posadit a otevřít svá srdce a mysl Duchu svatému pokoje a nechat Boha pokoje, aby nás nazval Božími milovanými. Chceme-li být odzbrojeni, uzdraveni a osvobozeni, abychom mohli praktikovat láskyplné nenásilí, musíme dát Bohu svolení, aby nás miloval, pojmenoval nás a nárokoval si nás.
S Duchem se učíme kdo a kým skutečně jsme
Proto je tichá meditace pro život bez násilí tak zásadní. V této tiché meditaci můžeme slyšet, jak nám Bůh říká: „Jsi můj milovaný“. Učíme se, kdo jsme, vzpomínáme na to, kdo jsme, a znovu se posilujeme, abychom byli tím, kým skutečně jsme. V této síle a důvěře se cítíme osvobozeni od svého vnitřního násilí a osvobozeni k tomu, abychom vstali a vyšli ven do světa násilí a podali ruku míru a nenásilí. [2]
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Dancing Standing Still: Healing the World from a Place of Prayer(Mahwah, NJ: Paulist Press, 2014), 86, 87.
[2] John Dear, The Nonviolent Life (Long Beach, CA: Pace e Bene Press, 2013), 34–35.
Image credit and inspiration: David Clode, untitled (detail), 2018, photo, Australia, Unsplash. Click here to enlarge image. Like a butterfly in open hands, peacemaking requires the humility of opening our hearts to the delicate dance of co-creating a just peace.