Třicátý třetí týden: Juliána z Norwiche
Juliánina zjevení nabízejí láskyplnou alternativu k zaměření na hřích, které bylo charakteristické pro teologii její doby. Mirabai Starrová píše:
Hřích?
Juliána z Norwiche je známá svou radikálně optimistickou teologií. Nikde to není osvětleno lépe než v jejích úvahách o hříchu. Když Juliána požádala Boha, aby ji poučil o tomto znepokojivém problému, otevřel svou Božskou bytost a jediné, co v ní mohla vidět, byla láska. Každá menší pravda se rozplynula v tomto bezbřehém oceánu…..
Hřích slouží k očistě
Juliána vyznává,
Pravdou je, že jsem žádný hřích neviděla. Věřím, že hřích nemá žádnou podstatu, ani částečku bytí, a nelze ho vůbec odhalit jinak než podle bolesti, kterou způsobuje. Pouze bolest má podstatu, a to jen na chvíli, a slouží k tomu, aby nás očistila, abychom poznali sami sebe a prosili o milost. [1]
Mirabai Starrová objasňuje, kam Juliána umístila dopad hříchu:
Utrpení z hříchu je trest, ale ne od Boha, trestáme se sami
Julián nás informuje, že utrpení, které si sami způsobujeme svými činy chamtivosti a nevědomosti, je jediným trestem, který snášíme. Bůh, který je vše-láska, „není schopen hněvu“. A tak je naprostou ztrátou času, uvědomoval si Julián, utápět se ve vině. Skutečně pokorné je, když jsme klopýtli, co nejrychleji se zvednout na nohy a vrhnout se do Boží náruče, kde si vzpomeneme, kdo skutečně jsme.
Bůh tě miluje takovou jaká jsi, raduj se
Pro Juliána nemá hřích žádnou podstatu, protože je absencí všeho, co je dobré a laskavé, milující a starostlivé – všeho, co je od Boha. Hřích není nic jiného než odloučení od našeho božského zdroje. A odloučení od Svatého není nic jiného než iluze. Vždy a navždy bydlíme na jeho adrese v lásce s naším Milovaným. Proto hřích není skutečný; skutečná je pouze láska. Juliána k tomuto závěru nepotřeboval titul z božství. Stačilo, aby se vydala do hraniční země smrti, kde byla zahrnuta do láskyplného objetí Svatého, který ji ujistil, že ji miluje od chvíle, kdy ji stvořil, a bude ji milovat až do konce časů. A právě touto velkou láskou, jak prozradil, miluje všechny bytosti. Naším jediným úkolem je pamatovat na to a radovat se.
Vše je i nadále v pořádku
Nakonec, říká Julián, bude vše jasné.
Pak nikdo z nás nebude nijak pohnut, aby řekl: Pane, kdyby to bylo jinak, všechno by bylo v pořádku. Místo toho budeme všichni jedním hlasem hlásat: Milovaný, ať jsi požehnaný, protože je to tak: všechno je v pořádku. [2]
Teprve svoboda Božích dětí vede k tomu, že nehřeší
Skutečnost, že Juliána „neviděla v Bohu hněv“, ji nesvádí k tomu, aby se beztrestně dopouštěla škodlivého chování. Naopak, svoboda, kterou nachází v Boží bezpodmínečné lásce, ji nutí ještě více usilovat o to, aby byla hodna jeho milosrdenství a milosti. Přesto neplýtvá energií na lítost. Navrhuje, abychom se i my … pustili do svatého úkolu milovat Boha celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou silou.
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Julian of Norwich, The Showings: Uncovering the Face of the Feminine in Revelations of Divine Love,trans. Mirabai Starr (Charlottesville, VA: Hampton Roads, 2013, 2022), 68. Selection from chap. 27.
[2] Showings, 223. Selection from chap. 85.
Mirabai Starr, introduction to The Showings, xviii–xix.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, The Showings, translation by Mirabai Starr (detail), 2022, photo, Albuquerque. Original translation by Mirabai Starr. Cover art by Erin Currier. Click here to enlarge image. Julian of Norwich gazes at us with calm in the midst of her blazing visions.