Třicátý třetí týden: Juliána z Norwiche
Toto krásné slovo „matka“ je samo o sobě tak sladké a laskavé, že ho nelze připsat nikomu jinému než Bohu.-Julián z Norwiche, Zjevení 60, přel. M. Starr
Richard Rohr chválí Juliánin mystický vhled, který jí umožnil pojmenovat Boha „Matkou“.
Matka Bůh
Těmito slovy nám Juliána nabízí úžasné a zásadní prohlášení. Neříká, že nejoblíbenější atributy mateřství lze analogicky aplikovat na Boha, i když by jistě souhlasila, že ano. Říká mnohem víc – že samotné slovo matka je ve zkušenosti většiny lidí (nutno dodat, že ne všech) tak definitivní a „krásné“, že v nejlepším případě evokuje to, co máme na mysli, když mluvíme o Bohu. To není to, co většina světových náboženství dosud učila nebo v co věřila – s výjimkou mystiků. Mezi nimi je stěžejní Juliána z Norwiche.
slovo matka popisuje Boha
Pojem a lidská zkušenost matky je tak prvotní, tak velký, hluboký, univerzální a široký, že aplikovat jej pouze na naše vlastní matky je příliš malá nádoba. Lze jej vztáhnout pouze na Boha. To je revoluční! Matka je pro Juliana nejlepším popisem samotného Boha! Používám to pro ilustraci odvážného, originálního, a přesto plně ortodoxního charakteru Juliánova učení. [1]
Otec Richard uvažuje o archetypální lidské potřebě mateřské péče:
Názvy kostelů a kaplí – Matka Marie
Julián mi pomáhá konečně pochopit jeden důležitý aspekt mé vlastní katolické kultury: proč proboha východní i západní církve po staletí připisovaly tolik krásných a milovaných míst, svatyní, kopců, katedrál a děl náboženského umění na Blízkém východě a v Evropě obvykle nikoli Ježíši, nebo dokonce Bohu, ale nějaké iteraci Matky Marie? Vždycky jsem si myslel, že je to biblicky slabé, ale psychologicky geniální. Mnoho lidí v Juliánově době nemělo přístup k Písmu – ve skutečnosti většina z nich vůbec neuměla číst. Interpretovali na úrovni archetypu a symbolu. „Slovo“ neboli logos bylo docela dobré, ale ženský obraz pro Boha byl ještě lepší.
V patriarchálním světě lidé potřebovali Matku spasitelku
To se pozdějším tradicím sola scriptura (jen podle Písma) zdálo jako obrovská úchylka, nebo dokonce přímo kacířství. A přece právě tolik duše potřebovala Matku Spasitelku a Boha vychovatele! Domnívám se, že v hluboce patriarchálním, hierarchickém, odsuzujícím, vylučujícím, imperiálním a válečnickém období dějin a křesťanství to bylo pravděpodobně nezbytné a spásné.
Bůh je dobrá matka
Bůh je v podstatě jako dobrá matka – tak soucitný, že nebylo třeba soupeřit s Bohem Otcem – jak vidíme v Juliánově vždy vyváženém učení. [2]
Mirabai Starrová sdílí Juliánovu moudrost:
Tři pohledy na Boží mateřství
Viděla jsem tři způsoby, jak se dívat na Boží mateřství. První je, že stvořila naši lidskou přirozenost. Druhý je, že vzala naši lidskou přirozenost na sebe, čímž začíná mateřství milosti. A třetí je mateřství v akci, v níž se rozprostírá po všem, co je, a vše proniká milostí, rozprostírající se do největší délky a šířky, výšky a hloubky. Vše je jedna láska. [3]
Tuto meditaci si přečtěte na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, foreword to The Showings: Uncovering the Face of the Feminine in Revelations of Divine Love, by Julian of Norwich, trans. Mirabai Starr (Charlottesville, VA: Hampton Roads, 2013, 2022), ix–x.
[2] Rohr, foreword to Showings, x–xi.
[3] Julian of Norwich, The Showings: Uncovering the Face of the Feminine in Revelations of Divine Love,trans. Mirabai Starr (Charlottesville, VA: Hampton Roads, 2013, 2022), 164. Selection from chap. 59.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, The Showings, translation by Mirabai Starr (detail), 2022, photo, Albuquerque. Original translation by Mirabai Starr. Cover art by Erin Currier. Click here to enlarge image. Julian of Norwich gazes at us with calm in the midst of her blazing visions.