Třicátý první týden: Boží vláda
Teoložka Dorothee Sölleová (1929-2003) chápala Boží království jako dobrou zprávu pro ženy a všechny utlačované lidi.
Poslední chodí s Ježíšem
Ježíšovo hnutí byla skupina přátel a přítelkyň, kteří následovali malého muže z Nazareta. Mnozí z nich neměli stálé bydliště a opustili své tradiční rodinné vazby….. Nejlépe si tyto podmínky můžeme představit, když si vzpomeneme například na rozsáhlé [barrios] v Latinské Americe, kde nejchudší z chudých jsou ženy. Když Nový zákon téměř na každé stránce mluví o nemocných, musíme zde myslet na nemocné ženy, slepé, ochrnuté a zjitřené bídou. Mnohé z nich byly psychicky nemocné nebo posedlé démony, jak říká Nový zákon. Ježíšovo hnutí nabídlo těmto trpícím naději. Byly uzdraveny a začaly uzdravovat další. Slyšeli dobrou zprávu o osvobození a předávali ji dál. Byli naplněni a dělili se o to málo, co měli.
Poslední budou první
Ježíšovo hnutí žilo v konfliktu se svou společností. Ježíš očekával zvrácení všech společenských protikladů prostřednictvím Božího zásahu a toto očekávání – „přiblížilo se Boží království“ – charakterizovalo celé hnutí. Všichni ti, kteří byli podle společenských norem outsidery a podle zákona byli považováni za „nečisté“ – chudí, bezzemci, veřejní hříšníci, celníci a ženy – zde byli přijati. „Poslední budou první“ [Mt 20,16] je klíčový motiv prostupující celým Ježíšovým poselstvím. [1]
James Cone (1938-2018) dává Ježíšovu vizi osvobozujícího Božího království do souvislosti se zkušeností zotročení černochů:
Poslední věřili, že s Ježíšem se dostanou domů
Při setkání s Ježíšem Kristem obdrželi černí otroci „vidění shůry“, v němž se jim dostalo nového poznání jejich osobnosti, které jim umožnilo bojovat za vytvoření světa definovaného černošskými afirmacemi. Jejich naděje pramenila ze skutečné přítomnosti Ježíše, který pronikl do jejich rozvrácené existence a daroval jim předchuť Bohem slíbené svobody. Mohli bojovat proti otroctví a nevzdávat se v zoufalství, protože věřili, že jejich pozemský boj je přípravou na dobu, kdy „přejdou Jordán“ a „budou chodit v Jeruzalémě jako Jan“. Byli ochotni „nést těžká břemena“, „lézt po vysokých horách“ a „snášet těžké zkoušky“, protože se „snažili dostat domů“. Domov byl „ještě ne“, jiný svět, který nebyl jako tento. Ježíš byl božský příchozí, který je odvede do „zářivých příbytků nahoře“…
Poslední získali hodnotu člověka, protože chodili s Člověkem
Pro mnoho černých otroků se Ježíš stal rozhodujícím Jiným v jejich životě, který jim poskytl poznání sebe sama, neodvozené od hodnotového systému otrokářů. Jak mohli černí otroci vědět, že jsou lidmi, když se s nimi zacházelo jako s dobytkem?… [Nebo] že mají hodnotu, kterou nelze definovat dolary a centy, když symbol dražebního špalku byl stále přítomnou realitou? Jedině proto, že věděli, že Kristus je přítomen s nimi a že jeho přítomnost zahrnuje božský příslib, že znovu přijde a vezme je do „Nového Jeruzaléma“. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Dorothee Sölle, On Earth as in Heaven: A Liberation Spirituality of Sharing, trans. Marc Batko (Louisville, KY: Westminster/John Knox Press, 1993), 19–20.
[2] James H. Cone, God of the Oppressed, rev. ed.(Maryknoll, NY: Orbis Books, 1997), 117, 119–120. Phrases quoted by Cone are from various Black spirituals.
Image credit and inspiration: Harli Marten, untitled (detail), 2016, photo. Unsplash. Click here to enlarge image. The reign of God is peace, even today, between two people and a tree at sunset.