Třicátý týden: Dýchání pod vodou, druhý týden
Co ti bylo dáno zdarma, musíš zdarma rozdávat. -Matouš 10,8
Poté, co jsme v důsledku těchto Kroků prožili duchovní probuzení, snažili jsme se toto poselství předávat alkoholikům a praktikovat tyto zásady ve všech našich záležitostech. -Krok 12 Dvanácti kroků
Richard zdůrazňuje, že vnitřní proměna se musí rozšířit i směrem ven do světa:
Je potřeba od sebe chtít víc
Po více než padesáti letech vyučování evangelia, snahy budovat společenství a pokusu vychovávat starší a vedoucí jsem přesvědčen, že jedním z mých hlavních selhání bylo, že jsem od lidí od samého začátku nežádal více. Pokud se neobrátili ven brzy, měli tendenci to nikdy neudělat. Jejich dominantním zájmem se stal osobní seberozvoj, duchovní konzumerismus, církev jako „větší účast“ na různých akcích nebo, abych použil mezi křesťany běžnou frázi, „prohloubení mého vztahu s Ježíšem“.
je potřeba překonat egocentrismus
Zdálo se, že Bill W. toto nebezpečí rozpoznal brzy. Dokud nebude základní egocentrismus lidí radikálně odhalen a fundamentálně přesměrován, bude se většina náboženství zabývat přeskupováním lehátek na Titaniku, pohybem vedle ostatních izolovaných pasažérů, zatímco se celá loď potápí.
Používat to co jsme dostali pro druhé
Dvanáctý krok našel způsob, jak tuto věčnou pubertu odhalit a proměnit, když nám brzy řekl, že musíme sloužit druhým. Podpora druhých v jejich uzdravení není volbou, není to něco, k čemu bychom mohli být nakonec „povoláni“ po pětatřiceti náboženských rekolekcích a padesáti letech bohoslužeb. Není to něco, co děláme, když se konečně dáme dohromady. Ne; žádnou duchovní věc doopravdy nepochopíme, dokud se jí nevzdáme. Duchovní dary se zvětšují pouze tím, že je „používáme“.
Víra bez skutků je totiž mrtvá
Autor Jakubova listu vždy trvá na ortopraxi namísto pouhé slovní ortodoxie: „Naslouchat slovu a neposlouchat ho je jako dívat se na své rysy v zrcadle a po letmém pohledu odejít a hned zapomenout, jak vypadáš“ (1,23-24). Podle Jakuba „aktivně ji uvádět do praxe znamená být šťastný ve všem, co člověk dělá“ (1,25), a „pokud víru nedoprovázejí dobré skutky, je zcela mrtvá“ (2,17). Jakub je jedinečným apoštolem behaviorálního přístupu Dvanácti kroků. [1]
James Finley varuje před pokušením upřednostňovat vlastní uzdravení na úkor druhých:
Zbavme se mylné představy mystického poslání
Existuje jisté pokušení [když jdete po duchovní cestě] říci:
„Odešel jsem ze světa. Vím, že je to neklidný svět, ale já jsem se stal mystikem. Nerušte mě. Vidíte, jsem pryč.“ Existuje pokušení myslet si, že nacházíte cestu do říše božství nebo vnitřního míru [či uzdravení], vzdáleného od zlomenosti a smutku tohoto světa, což je pak ve skutečnosti zrada cesty.
Ve svém srdci nosme utrpení druhých
Thomas Merton mi kdysi v klášteře řekl: „Nepřišli jsme sem, abychom dýchali raritní vzduch mimo utrpení tohoto světa. Přišli jsme sem, abychom v srdci nesli utrpení celého světa. Jinak nemá smysl žít na takovém místě, jako je toto“. Co se děje kolem, to se děje a v praxi to krouží nejprve kolem nás samých. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Selected from Richard Rohr, Breathing under Water: Spirituality and the Twelve Steps, 10th anniv. ed. (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2011, 2021), 103–104, 105.
[2] Adapted from James Finley, Exploring the Contemplative Dimensions of Healing Trauma(Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation). Available as a free MP3 audio download. These talks were given in 2011.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, bubble detail (detail), 2020, photo, Albuquerque. Click here to enlarge image. Air is released as bubbles when water hits water. Where do we find oxygen when we’re underwater?