Sedmnáctý týden: Naslouchání stvoření
Udělejme první krok na cestě k vzestupu a představme si celý hmotný svět jako zrcadlo, kterým můžeme projít k Bohu, nejvyššímu Tvůrci.
-Bonaventura, Cesta duše k Bohu 1.9
Svou hlubokou úctu ke světu přírody nachází otec Richard ve své františkánské tradici.
František zcela naladěný na Boží přítomnost vždy a všude
Příběhy ze života Františka z Assisi (1182-1226) popisují, jak rozmlouval se zvířaty a přírodními živly. Nemluví s nimi jen jako s ptáky nebo vlky, ale jako se vzájemnými duchovními bytostmi, které jsou hodny oslovení. Vždy jim říkal, kdo jsou, proč by měli být šťastní a proč dělají radost jemu. Jeden z jeho prvních životopisců napsal: „My, kteří jsme byli s ním, jsme ho vždy viděli v takové vnitřní i vnější radosti nad všemi tvory, jak se jich dotýká a jak se na ně dívá, takže se zdálo, že jeho duch už není na zemi, ale v nebi.“ [1] Našim moderním uším to může znít sentimentálně, ale možná právě tak vypadá světec – zcela naladěný na Boží přítomnost vždy a všude. [2]
Veškeré stvoření je mu bratrem a sestrou
František mluvil se skřivany, beránky, králíky, bažanty, sokoly, cikádami, vodním ptactvem, včelami, slavným vlkem z Gubbia, prasaty a rybami s háčky, které házel zpět do vody, kdykoli to bylo možné, nebo o nich mluvil. Oslovuje i neživé stvoření, jako by bylo skutečně obdařeno duší, což víme, protože jeho Kantáta o tvorech zahrnuje oheň, vítr, vodu, bratra Slunce, sestru Měsíc a samozřejmě i samotnou „naši sestru matku Zemi“. [3]
Jeden hlas všeho bytí
Takzvaná „přírodní mystika“ byla ve skutečnosti důstojnou první cestou pro Františka a také pro Bonaventuru, učence, který Františkovu a Klářinu vizi přenesl na úroveň teologie, filozofie a světového názoru. Bonaventura viděl všechny věci jako Boží podoby (vestigia Dei), otisky prstů a stop, které odhalují božskou DNA, jež je základem všech článků Velkého řetězce bytí. František i Bonaventura položili základy toho, co později Jan Duns Scotus označil jako univocitu (jeden hlas) všeho bytí a co Dawn Nothwehrová, františkánská sestra, nazývá „kosmickou vzájemností“. [4]
nepřetržitá svátost, znamení Boží univerzální přítomnosti ve všech věcech
Samotné stvoření – nikoli rituál nebo prostor vybudovaný lidskýma rukama – bylo Františkovou hlavní katedrou. Jeho láska ke stvoření ho hnala zpět k potřebám města, což je vzorec velmi podobný Ježíšovu vlastnímu pohybu mezi pouštní samotou (kontemplací) a maloměstskou léčitelskou službou (akcí). Evangelium nás proměňuje tím, že nás uvádí do kontaktu s tím, co je mnohem trvalejší a uspokojivější, doslova „základem našeho bytí“, který má mnohem více „reality“ než teologické koncepty nebo ritualizace skutečnosti. Každodenní vesmírné události na nebi a na zemi jsou Realitou nad našimi hlavami a pod našima nohama každou minutu našeho života: nepřetržitá svátost, znamení Boží univerzální přítomnosti ve všech věcech. [5]
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] The Assisi Compilation 88. See Francis of Assisi: Early Documents, vol. 2, The Founder (New York: New City Press, 2000), 192.
[2] Adapted from Richard Rohr, In the Footsteps of Francis: Awakening to Creation (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2010), webcast. Available as MP3 audio download.
[3] Francis, The Canticle of the Creatures. See Francis of Assisi: Early Documents, vol. 1, The Saint (New York: New City Press, 1999), 113–114.
[4] Dawn M. Nothwehr, preface to Ecological Footprints: An Essential Franciscan Guide for Faith and Sustainable Living (Collegeville, MN: Liturgical Press, 2012), xx.
[5] Adapted from Richard Rohr, Eager to Love: The Alternative Way of Francis of Assisi (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2014), 46–47.
Image credit and inspiration: Benjamin Yazza, Untitled(detail), New Mexico, 2023, photo, used with permission. Click here to enlarge image. Awe is as close as the way a butterfly alights on a flower in the yard outside.