Poslání Třetího františkánského řádu (sv. Leopold Mandič OFMCap. z roku 1909)

Celý text na webu www.sfr.cz/ františkánské texty

.

Upozorňuji, že text je z roku 1909. Tedy přes sto let starý. Je však aktuální i pro dnešní dobu. Text odkazuje na starší text papeže  Lva XII, terciáře z 19. století exhortace – Rerum Novarum (1891 – více o ní v historii terciářů) a touhu papeže použít terciáře pro naplnění jeho slov.

.

Evangelijní dokonalost platí o pro třetí řád

K obraně evangelia potřebujeme Písmo svaté, víru, naději a lásku a být spojeni s Kristem skrze Ducha svatého,

Měsíční setkání terciářů jsou velmi důležitá.

Působit ve společnosti tiskem, vydavatelstvím knih, zveřejňováním v médiích

Františkánská ekonomika ( současné uplatnění Františkánská ekonomie, Ekonomika společenství) , =Dělení zisku při podnikání

.

Evangelium nám praví, že Ježíš Kristus vyzval některé z lidí k tomu, aby nechali všeho a následovali ho. Těm rovněž doporučil čistotu jako nejdokonalejší dobro. Z nich pak vytvořil jedno společenství, a tak se stal jejich Hlavou, čímž jim vznikla i povinnost Poslušnosti. To je stav řeholní, neboli stav evangelní dokonalosti, který byl založen Kristem.

Při zvážení této pravdy může nejeden terciář říct: „No dobře, ale to není pro mě, já nejsem ani kněz ani řeholník“

Aby terciář dokonale sloužil Bohu, je zván, aby slavnostně přislíbil, že bude zachovávat Boží zákony a přikázání jeho Církve, k nimž je už však zavázán jako křesťan a jako katolík. Takže i třetí řád je stavem evangelní dokonalosti, a proto kdo skládá terciářskou profesi, vstupuje do stavu, který je blízký povolání i apoštolskému povolání. Toto všechno je dostatečně jasné a zjevné.

Vy jste terciáři ne jakéhokoliv řádu, ale řádu svatého Františka z Assisi.

František, který je nyní v nebi blažený, může vpravdě říci: „Já prostřednictvím svých synů a dcer pokračuji na zemi v díle svého Pána. Já jsem skrze ně stále
obráncem evangelia“.

Apoštol Pavel byl povolán, aby kázal evangelium, aby se zabýval jeho záležitostmi, a to v celé šíři jeho významu. Byl určen k obraně evangelia. Musel být jeho útočištěm i ochráncem, živou silou, která čelila všem nepřátelům, kteří chtěli potřít dílo Kristovo.

Kdo by měl více než synové svatého Františka z Assisi přispět k obraně církve Boží? Božský Vykupitel vybral pokorného Františka, navýsost Chudého, aby podepíral a posiloval církev. Synové pokorného Františka, Chudého, musejí naplňovat poslání svého otce. A dodnes tak činí.

„Vedeme přece zápas – praví – ne proti lidem z masa a krve a tudíž zranitelným, jako my, ale proti mocným duchům, proti knížatům, mocnostem a panstvům tohoto světa temnoty.“ (Ef 6,12)

Ale jakými zbraněmi bychom mohli čelit tak silnému nepříteli? Duchovními a nadpřirozenými zbraněmi, jelikož nepřítel je pouhý duch, který je mnohem vyšší než naše přirozenost. „Buďte silní, bratři – říká apoštol Pavel – a hledejte odvahu v našem Pánu Ježíši Kristu  a v jeho všemohoucnosti“ (Ef 6,10). Ale jakými prostředky se spojíme s Kristem Vykupitelem?
Vírou, nadějí a láskou.

Ale nejvíc se satan bojí naší lásky. Nejde o jakoukoliv lásku, ale o lásku přátelskou, při níž jedno srdce chce dobro druhého, pročež se jeden stává cílem druhého a ze dvou srdcí se stává srdce jediné.

Pokud satan zjistí, že jsme takto spojeni s Kristem, uvidí, že jeho království v nás bylo zničeno. Proto se musíme stále více spojovat s Kristem a s jeho evangeliem vírou, která se projevuje láskou, a tehdy Kristova milost bude stále hojná v naší duši.

První vnitřní příčinou tohoto všeho zla je nedostatek správného poznání. Z důvodu přirozené potřeby je první příčinou každé lásky, ať už intelektuální či smyslové, poznání, neboť není možné, aby člověk miloval to, co vůbec nezná. Pokud tato láska bude způsobena světlem pravdy a spravedlnosti, bude láskou správnou a svatou. Pokud ji však způsobí omyl či lež, bude špatná a zlá. To je důvod, proč nám apoštol připomíná pravdu jako první zbroj, kterou máme použít, abychom v sobě bránili království Boží, tj. evangelium.

Vyučen těmito velkými pravdami, svatý František z Assisi netoužil po ničem víc, než spojit se s Tím, který dosvědčil, že je Cestou, Pravdou a Životem. František byl dokonale naplněn duchem Kristovým, takže se jevil lidem jako nový Ukřižovaný Člověk

Bůh se staví proti pyšným a jen pokorným dává svou milost“ (1Petr V, 5).

Z dobrého důvodu tedy svatý Pavel, poté co do základů položil pravdu, nás vybízí, abychom si oblékli spravedlnost a obrnili se jí jako krunýřem proti útokům pýchy. Tato spravedlnost, která je zároveň i pravdou, nám dá poznat, že za prvé jediný Bůh je nejvyšší bytí samo o sobě, zatímco my, pokud jde o nás, nejsme nic.

Spravedlivý žije z víry, říká svatý Pavel. Naděje nutně žije z víry. V nic nedoufá, kdo v nic nevěří. Naše víra pak má být naším štítem.

„Já budu s vámi až do skonání světa“. . A tak aniž by Ho některý z našich smyslů mohl zachytit, přesto mezi námi žije a promlouvá: žije ve svaté
eucharistii a v oběti mše svaté; žije a promlouvá ve stálém učitelském úřadu své církve.

Ve světle této pravdy je zcela jasné jakou váhu mají terciáři a terciářky přikládat onomu článku Řehole, který jim ukládá měsíční setkání, kde mají naslouchat tomuto Božímu slovu a vyzbrojovat se jím.

František rád v přátelských rozhovorech vysvětloval svým učedníkům ve světě jejich povinnosti a předepsal, aby se jednou za měsíc scházeli v určeném kostele, aby naslouchali slovům svého direktora. Křesťanský život, františkánská svatost, nejsou nahodilými plody, ale výsledkem pečlivé péče. Navzdory kráse Řehole bude terciář slábnout, nebude-li podpírán slovem a příkladem. Setkání je tedy pro něj jistým způsobem nepostradatelné. Při něm se znovu naplňuje duchem svého
povolání, tam nachází rady představených, nezbytné světlo k tomu, aby se správně zorientoval ve svém životě; tam se modlí horlivěji a pečlivým studiem Řehole si osvojuje, co žádá jeho povolání. Měsíční setkání je mu odpočinkem v životě, dodává mu sílu a povzbuzuje ho.

V obraně evangelia katolík potřebuje dvě věci: za prvé být dobře zakotvený v evangeliu, za jehož věc bojuje; za druhé být přimknut k církvi, jejímž je vyslancem a již zastupuje….Církev Boží, která je povolána k tomu, aby vedla lidský rod ke spáse, má právo nebo spíše povinnost pomáhat lidské společnosti. Tudíž musí mít i na tomto poli někoho, kdo by ji zastupoval a bojoval za věc Boží. Zdá se, že také na tomto poli je terciář vhodný k tomu, aby byl hodnotným vojákem.

První způsob hlásání pravdy víry je právě ten apoštolů a jejich nástupců v kněžství. Ale druhý způsob hlásání evangelia svatostí života praktikováním evangelní dokonalosti, ano, ten je vlastní Třetímu františkánskému řádu.

Třetí řád tedy musí žít a působit v občanské společnosti. Tento boj, který třetí řád vede proti nepřátelům evangelia, je bojem morálního řádu; jeho hlavními zbraněmi musejí být pravda a spravedlnost. Tedy především třetí řád musí bojovat na poli ideí, protože idea, myšlenka je přirozeně prvním zdrojem lidské činnosti. Proto třetí řád musí především začít působit v tisku. Tisk je totiž jedním z prostředků, jimiž druhým sdělujeme své myšlenky. Terciáři povoláni k tomu, aby bránili evangelium, musejí a mohou pomocí tisku pomáhat svaté víře. Třetí řád posvěcuje manželské společenství a povznáší ho tím, že zve terciáře, aby slíbili evangelní dokonalost i ve stavu manželském. Kromě toho terciář nemá sliby chudoby a poslušnosti, zůstává svým pánem i pánem svého majetku, a může tudíž být vlastníkem i kapitalistou, může působit v umění, v průmyslu i v obchodě. Slibem žít podle Řehole mu není odebrán politický a občanský život. Např. ( přednáškami, shromážděními a kongresy) Musejí bránit evangelium především dobrým příkladem, jelikož mají být světlem světa; musejí ho bránit modlitbou,