Desátý týden: Duše přírody
Otec Richard přiznává posun, který je nutný k tomu, abychom rozpoznali a uctili duši přírody:
Uznat duši stvoření -změna paradigmatu našeho převzatého myšlení
Uznat vnitřní hodnotu, krásu a dokonce duši stvoření, živlů, rostlin a zvířat je pro většinu západních křesťanů zásadní změna paradigmatu. Ve skutečnosti mnozí v minulosti takové myšlení často odmítali jako animismus nebo pohanství. Omezovali jsme Boží lásku a spásu na náš vlastní lidský druh a pak nám v této teologii nedostatku nezbylo ani dost lásky, abychom pokryli celé lidstvo! Upřímně řečeno, Bůh nakonec vypadal dost skoupě a nevalně – sotva „vítězně“, jak tvrdí naše velikonoční hymny.
Spiritualita založená na přírodě – ne jen na kostele
Slovo profánní pochází z latinských slov pro („před“) a fanum („chrám“). Mysleli jsme si, že žijeme „před chrámem“. Bez spirituality založené na přírodě to byl profánní vesmír, zbavený Ducha. Museli jsme neustále stavět svatyně a kostely, abychom zachytili a udrželi našeho nyní ochočeného a zkroceného Boha. Brzy jsme nevěděli, kde hledat božské, protože jsme Boží přítomnost tak omezili. Stali jsme se jako ryby, které plavou kolem a hledají vodu, a často se hádáme o to, komu voda patří!
Vše kolem nás zjevuje nějaký aspekt Boha
Netvrdím, že Bůh je všechno nebo že všechno je Bůh (panteismus). Říkám, že každá živá věc zjevuje nějaký aspekt Boha. Bůh je větší než celý náš vesmír a jako Stvořitel proniká do všech stvořených věcí (panenteismus). [1]
Vtělení není jen „Bůh, který se stal Ježíšem“ – Kristus je všude přítomný
Když Bůh projevuje ducha skrze hmotu, pak se hmota stává svatou věcí. Hmotný svět je místem, kde můžeme pohodlně uctívat Boha už jen tím, že po něm chodíme, milujeme ho a respektujeme. Vše viditelné bez výjimky je vylitím Boha. Co jiného by to vlastně mohlo být? Vtělení není jen „Bůh, který se stal Ježíšem“. Je to mnohem širší událost, a proto Janovo evangelium nejprve popisuje Boží přítomnost obecným slovem „tělo“ (Jan 1,14). Jedná se o všudypřítomného Krista, s nímž se i nadále setkáváme v jiných lidských bytostech, v hoře, stéblu trávy, pavučině nebo špačkovi. [2] Když se ze všech těchto věcí můžeme těšit jako ze svatých, „zakoušíme vesmír jako společenství subjektů, nikoli jako soubor objektů“, jak moudře řekl „geolog“ otec Thomas Berry. [3]
Asi nejprve musíme objevit alespoň svoji vlastní duši
Když něco milujeme, propůjčujeme tomu duši, vidíme jeho duši a dovolujeme, aby se jeho duše dotýkala té naší. Musíme něco hluboce milovat, abychom poznali jeho duši (anima). Před rezonancí lásky jsme většinou nevšímaví k významu, hodnotě a síle obyčejných věcí, které nás „zachraňují“ a pomáhají nám žít ve spojení se Zdrojem veškerého bytí. Ve skutečnosti, dokud nedokážeme ocenit a dokonce se těšit z duše jiných věcí, dokonce i stromů a zvířat, pravděpodobně jsme neobjevili ani svou vlastní duši. Duše poznává duši skrze lásku, kterou Ježíš učí jako velké přikázání (Mt 22,37-39). [4]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, “Nature Is Ensouled,” Daily Meditations, March 11, 2018.
[2] Adapted from Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope for, and Believe (New York: Convergent, 2019, 2021), 13.
[3] Thomas Berry, The Sacred Universe: Earth, Spirituality, and Religion in the Twenty-First Century, ed. Mary Evelyn Tucker (New York: Columbia University Press, 2009), 86.
[4] Adapted from Richard Rohr, A New Cosmology: Nature as the First Bible, (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2009). Available as MP3 audio download.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled Porcupine (detail), New Mexico, 2023, photograph, used with permission. Click here to enlarge image.
“I relate tradition to habit, one of my habits brings me to my nature walks, where I see the same scenery, the same foliage, the same animals. Yet none of these are the same, they have their own unique progression.” —Benjamin Yazza, photographer