Padesátý týden: Směrem k větší lásce
Bůh setře všechny slzy z jejich očí, už nebude smrti, už nebude smutku ani nářku…. „Nyní činím celé stvoření novým….. Už se to stalo. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec.“
-Zjevení 21,4-6, Jeruzalémská bible
Otec Richard nachází v Písmu nadějnou vizi všeobecné obnovy:
Bůh stále tvoří zevnitř i zvenčí
Je docela šokující porovnat tyto verše ze Zjevení s novějšími představami křesťanství o Armagedonu nebo o vytržení. Namísto soudu a zkázy jsme svědky toho, že Bůh udržuje stvoření dobré i nové – což znamená, že vždy směřuje někam, kde je ještě lepší, nebo se jedním slovem vyvíjí. Bůh stále tvoří věci zevnitř, takže věčně touží, rostou a mění se. Tato generativní síla, vložená do všech živých věcí, je rozvíjí jak zevnitř – protože jsou k tomu naprogramovány -, tak zvenčí – když přijímají světlo, výživu a vodu.
Má plán
Vnímáme-li Věčné Kristovo tajemství jako symbolický bod Alfa pro počátek „času“, vidíme, že dějiny a evoluce mají skutečně od samého počátku inteligentní plán a trajektorii. Zmrtvýchvstalý Kristus nás ujišťuje, že navzdory všem ukřižováním nás Bůh vede někam pozitivně. Bůh nás vede od počátku a dokonce nás zahrnuje do procesu vývoje (Římanům 8,28-30). Kristus je Božská záře na počátku a Božský půvab, který nás táhne do pozitivnější budoucnosti. Jsme tedy zaknihováni v Osobní lásce – vycházíme z Lásky a směřujeme ke stále více zahrnující Lásce. Kniha Zjevení to brilantně pojmenovává „Alfa“ a „Omega“ (první a poslední písmeno řecké abecedy).
Ten plán je dobrý
Mnozí necítí potřebu, aby stvoření mělo nějakou formu, směr nebo účel. Koneckonců se zdá, že mnozí vědci si takové konečné otázky nekladou. Evolucionisté pozorují důkazy a data a tvrdí, že vesmír se zjevně vyvíjí a stále se rozpíná stále rychleji, i když neznají konečný cíl tohoto rozpínání. Křesťané by však měli věřit, že zastřešující vize má tvar a smysl – který je od svého počátku zjeven jako „dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý“ a dokonce „velmi dobrý“ (Genesis 1,10-31). Biblický symbol univerzálního a věčného Krista, stojícího na obou koncích kosmického času, nás měl ujistit, že jasná a plná trajektorie světa, který známe, je rozvíjením vědomí, přičemž „celé stvoření sténá v tomto jediném velkém porodním aktu“ (Řím 8,22). [1]
A je pro nás, pro sounáležitost a univerzální spojení
Autentická mystická zkušenost nás spojuje a stále spojuje na stále nových úrovních, šířkách a hloubkách, „dokud Bůh není všechno ve všem“ (1 Kor 15,28). „Svět, život i smrt, přítomnost i budoucnost, to vše patří vám, neboť vy patříte Kristu a Kristus patří Bohu“ (1 Kor 3,22-23). Plná spásy je nakonec univerzální sounáležitost a univerzální spojení. Naše slovo pro to je „nebe“. [2]
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope for, and Believe (New York: Convergent, 2019, 2021), 95–96.
[2] Adapted from Richard Rohr, Eager to Love: The Alternative Way of Francis of Assisi (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2014), 226.
Image credit: A path from one week to the next—Madison Frambes, Untitled 1, 7, and 5 (detail), 2023, naturally dyed paper and ink, Mexico, used with permission. Click here to enlarge image.
Though she weeps, the woman is moving forward. Pain is a natural part of healing.