Třicátý osmý týden: Soucit
Sestra svatého Josefa Catherine Nerney píše o Boží mateřské lásce a soucitu se světem:
V Exodu 34,6 Bůh prohlašuje, že je soucitný a milosrdný, pomalý k hněvu a překypující vytrvalou láskou. Nad těmito Božími vlastnostmi je třeba se zamyslet.
Milosrdenství – posvátný prostor v nás
Podle Božího vlastního zjevení je „samotná Boží podstata určena rechem, což je milosrdenství, milující laskavost, soucit“. [1] Překlady hebrejštiny nejpečlivěji spojují rechem s ženským rodem pro lůno. Způsob Božího bytí vylitého ve světě je lůno-láska…..
Lůno poskytuje bezpečné, zadržující místo pro růst života. Dovolte, aby se tento prostor, který Bůh poskytuje všem, stal ve vás posvátným místem, rozsáhlým otvorem ve vašem vlastním srdci, kde může přebývat Bůh i vy – vy v Bohu a Bůh ve vás. Jako dítě žije ve své matce a matka dává za své dítě svou životní krev, tak Bůh života, samotný Soucit, dává život našemu světu.
Hebrejští proroci nám připomínají Boží bezmezný soucit:
Ve slovech proroků jsou zachyceny některé z nejdojemnějších obrazů Boží neúnavné lásky a věrnosti. V 11. kapitole knihy Ozeáš nechává prorok Boha promluvit k nevěrnému Božímu lidu, který trvá na svém odvrácení. „Jak se tě mohu vzdát, Efrajime? Jak tě mohu vydat, Izraeli?… Mé srdce se ve mně svírá, můj soucit se rozhořívá a je něžný“ [Ozeáš 11,8].
Místo toho, aby byl lid zavržen pro své zlé jednání, dochází k rozvratu v Božím srdci. Boží soucit vzplane a Bůh se rozhodne nevykonat [Boží] planoucí hněv. V Bohu vítězí milosrdenství nad spravedlností.
Milosrdenství je hlubokým tajemstvím toho, kdo je Bůh.
Milosrdenství nepřebíjí spravedlnost, ale překonává ji. Milosrdenství je hlubokým tajemstvím toho, kdo je Bůh. „Neboť já jsem Bůh a ne smrtelník, Svatý uprostřed vás a nepřijdu v hněvu“ (Oz 11,9). Základní Boží charakteristikou, vyvyšující božství nad všechny lidi, je Boží bezmezné milosrdenství, Boží láska jako lůno.
S vděčností a úctou k takovému Bohu se žalmista modlí: „Neboť ty, Bože, jsi dobrý a shovívavý, oplýváš milosrdnou láskou ke všem, kdo tě vzývají“ (Ž 86,5), a znovu v Ž 103,1- „Jako se otec slitovává nad svými dětmi, tak se Hospodin slitovává nad všemi, kdo se ho bojí.“ (Ž 103,1). A dále: „Hospodin je soucitný a milosrdný, pomalý k hněvu a oplývá milosrdnou láskou“ (Žalm 103,8; 145,8)…..
od kontemplace k životu plnému soucitu
Boží neúnavná péče o chudé a trpící je viditelným projevem našeho soucitného Boha, který proroky pohnul od modlitebního postoje žalmů k odvážnému jednání ve prospěch Božích dětí v nouzi (Amos, Ozeáš, Ezechiel, Jeremiáš, Baruch a Zachariáš, abychom jmenovali alespoň některé). To, že nám samotný Boží život vtiskuje stejný dynamický rytmus od modlitby k činům, od kontemplace k životu plnému soucitu, odhaluje Boha, k jehož obrazu jsme stvořeni.